Bylo krásné být zase na startu STUDNY! Jeden zmeškaný třídní sraz (ale Studna má vyšší priorituJ), najetých 450 km na rozvoz dětí k babičkám po republice, ale jsme tady! Krásné podzimní počasí, známé tváře a chuť se na to vrhnout. Absence nápověd (minulou Studnu jsme vynechali, tak to pro nás byla novinka) nás úplně nepotěšila, ale alespoň se vyhneme zklamání, když nápověda napoví, co už víme.
Zahájení šifrovačky skládáním altánku bylo pohodové, až moc jsme si s ním vyhráli, místo abychom se pořádně podívali na přístupy do něj, a tak schůdky a rampa se povedly až na druhý pokus. Registrační značky krajů jsme odhalili rychle, a zdárně vyrazili k Labuti, vzpomínaje na jinou šifrovačku, kde všechny týmy hledající stanoviště posvítili na bezdomovce spícího v altánku. Teď byl ale zatím vlahý večer, a tři osmisměrky pro tři tak akorát. Úspěšně jsme je propojili, vyškrtali prvních patnáct výročí svatby, a vybrali si naši nejslabší chvilku – nějak jsme zapomněli, že jsme na šifrovačce, a tvrdošíjně pokračovali v osmisměrkách, a snažili se to promítnout do již použitých kusů, atd. Při tom jsme sledovali jízdní řád vlaků, a když jsme viděli, že do odjezdu chybí necelých dvacet minut, další jede za hodinu, střihli jsme návod. Během bědování, jak jsme nedůvtipní, jsme za luštění semaforu postupovali k nádraží. Než jsme tam došli, věděli jsme JILOVE BO, což nám k nákupu jízdenek stačilo. Jen nás dost překvapilo, že na nádraží nebyl žádný tým. Nenechali jsme se odradit, nastoupili do vlaku a v něm doluštili upřesnění místa.
Cestou od nádraží v Jílovém na stanoviště jsme nejprve potkali Červenou Karkulku s vlkem a myslivcem (člověka na šifrovačce ale nic nepřekvapí), a pak i další týmy v protisměru, a usoudili, že jsme zvolili asi jiný typ dopravy, než většina. Šifra u vyhlídky byla hezká – slovensko-česká slova jsme odhalili záhy, jen se pak pokoušeli o další překlad. Až když jeden z týmu si raději dal svačinu, na šifru pohlédl shora a spatřil mapu republiky, už to šlo hezky (obzvlášť, když nám došlo, že Wiki má pravdu).
Sestoupili jsme z kopce stejnou cestou a akorát včas v půl jedenácté byli u štoly Halíře. Nejlepší doba to nebyla, byla zrovna nouze o helmy, a tak jsme se museli vystřídat. Pokušení ve štole ve formě sladkostí bylo velkéJ, ale odolali jsme, a než se poslední člen týmu vrátil ze štoly, neměl co luštit.
Přesun k zámečku v Horních Požárech byl krásný. Nejprve poblíž potoka, a když jsme vylezli na kopec, na cestě po asfaltce jsme i vypnuli čelovky, a užívali si krásnou měsíčnou noc. Užívali jsme si to jen do otevření další šifry. Morseovka z toho koukala na první pohled, ale jak? S drobnými delšími peripetiemi jsme odhalili jednotlivé památky, jen jsme pořád nedovedli hnout se šipkami. Z pozice na mapě jsme z mapy vypadávali, to samé, když jsme to převedli na klávesnici či dokonce polský kříž. Vždy jsme skončili mimo. A při skákání po slovech v textu mapy jsme zase skončili na Ukrajině, a jak jsme zaslechli ve výkřicích jiného týmu, nebyli jsme sami. Zima začínala být vlezlá, tak jsme střihli návod, a záhy nám došlo, proč měli orgové takové obavy o stav naší mapyJ.
Cestou z kopce padla mlha, a tak v Krhanicích bylo trochu sychravo a nevlídno. Šifra také nebyla moc vlídná – že sílí tok řeky nám došlo, ale co dál? Písmena nabízela celou řadu slov či jejich útržků, v prvním to zavánělo Ohří, tak jsme bádali nad městy v Poohří, došlo i na Dunaj, Moravu, atd. Tvar v šifře se žádnému povodí nepodobal, a když jsme začali blábolit o krevním řečišti, raději jsme střihli návod. Sakra, Vltava, proč se to schéma Vltavě alespoň trochu nepodobalo?! To orgové mohli trochu připodobnit. No nic, hurá za organizátory.
Po letech bez Studny jsme pozapomněli, jaký je na této šifrovačce super servis, a tak nás buřty a čaj velmi potěšili. Šifra vcelku také, hudební nástroje šly skoro samy, posléze to pro tým ignorantů „moderní“ hudby už bylo náročnější. Naštěstí jsme nebyli ignoranti úplní, brouky nešlo přehlédnout, a dálnice do pekla napověděla skladby. Pak ale nastalo usilovné googlení a bědování nad nenápaditostí interpretů. Všichni stejné motivy. A než jsme to utřídili, ze Sweet child of mine udělali Dream on, z Monkey man (sice jsme ho v té džungli neviděli, ale do džungle patří, ne?) Welcome to the jungle, přestali hledat ABBA kvůli SOS, ze kterého bylo Help!, trvalo to dost dlouho. Nakonec ještě lehké zaváhání, co k čemu měřit, a hurá na kótu Čížov. Ale pobavili jsme se, obzvlášť, když jsme přišli na to, že fotka Donalda Trumpa opravdu nešifruje písničku Dear Mr. President nebo něco takového.
Šifra na Čížově vypadala krásně. Kombinaci obrázků s textem máme rádi. Tentokrát se ale dostavilo naprosté okno. Nenapadlo nás nic. Dva členové týmu si za východu slunce dali čtvrthodinové bdělé spaní, ale ani po probrání se nás nenapadlo vůbec nic. Po vyluštění s návodem jsme nakonec byli rádi, protože i kdyby nás napadly vzory podstatných jmen, které z toho koukaly (když řeknu předseda a hrad a růže těsně za sebou, tak není o čem diskutovat), dál bychom se nepohnuli. A tak jsme začali s návodem. Zabralo nám to hodinu a tři čtvrtě od rozstřižení návodu!!! První pokus o rozřazení sloves vedl na nesmysl, a tak jsme si zahráli na školu, jeden dělal s mobilem učitele a vysvětloval třídy sloves, o kterých jeden z absolventů gymplu tvrdil, že je nebrali. Nasmáli jsme se dost, a i tu šifru nakonec vyluštili, ale bylo to šílené.
Cesta z kopce dolů už byla za krásného rána. Byli jsme dost rádi. Průchod kolem rochniště divokých prasat vyvolával otázky, co bychom si počali v noci, když by bylo využíváno? Zda by stačilo rodině divočáků slušně říci: „nás si nevšímejte, jen procházíme, rochněte se dál!“? Netuším, co dělaly rychlejší týmy, co tam v noci šly. Asi byly s prasaty v zádech ještě rychlejší.
Šifra u rybníka byla za odměnu (nebo snad omluvu za tu předchozíJ)? Ve vypisování křížovky jsme se museli vystřídat, abychom se u toho stihli vůbec nasnídat.
Zato v Řehenicích. Binárka z toho koukala. Ale jaká? Písmena? Fonty? Doufali jsme v mezitajenku, ale to, že to máme udělat jinak, jsme už věděli taky. Dělat vlastní binárku nás nenapadlo, zato nás svedl na scestí Mendělejev. Viděli jsme tam spoustu prvků, a strávili tak půlhodinku s periodickou tabulkou. Neúspěšně, a vzhledem k času (bylo skoro poledne) a touze vidět ještě alespoň jednu šifru, jsme střihli pátý návod, a spěchali do Dubin.
Tam byl čas už jen na rychlý pohled – s prvotní reakcí: „jé, Rákosníček“, luštění jsme si ale už nechali na doma. Byl totiž akorát čas stihnout ve dvě autobus z Velkých Popovic.
Šifrovačku jsme si moc užili, i když za nás nám šifry úplně nesedly – přišly nám nevyrovnané – od extra jednoduché, až po zběsilou na kótě Čížov. Předchozí zkušenost nám ale říká, že šifry se nám líbí ob ročník, takže příště to bude určitě báječné. Každopádně se na příště tuze těšíme!!!
Díky moc za hru!
Za tým "ZMRD bez Radka" sepsala Zuzi, revidovala Moni