Na Studnu jsem se těšil jak malej kluk několik měsíců a ještě pořád si přehrávám v hlavě různé okamžiky, takže nakonec mi to nedá a sepíšu krátkou (?) reportáž, i když jsem nic takového na šifrovačce nikdy neudělal.
Chci si celou akci znovu prožít, popsat z mého pohledu pro ty kdo se nemohli zúčastnit, zachovat pro budoucí generace a pochválit tímhle způsobem ještě jednou organizátory. Pokud někde v textu zazní stín nějaké kritiky třeba v některé z mých poznámek na okraj, tak to prosím neberte nijak vážně, jen jako malé náměty, co napadá obyčejného účastníka. A navíc, byla to naše teprve druhá Studna, takže určitě ještě úplně nechápeme, jak tradiční Studna prostě musí nebo naopak nemůže vypadat.
Náš tým Černý trpaslík je spíše průměrný až podprůměrný, o to větší chuť máme (tedy hlavně já) dojít konečně někde až do cíle. Tím spíš na Studně. Hned na začátek napíšu, aby bylo jasno, že se to zase nepodařilo, ale mohlo. Na kdyby se nehraje a muselo by se sejít opravdu hodně příznivých okolností, ale podařit se to mohlo. A hlavně, kdyby s námi byla Andrea…
Tohle by vlastně mohlo být motto téhle reportáže – kdyby s námi byla Andrea..
Takže, jak to bylo s naším týmem. Naše tradiční standardní sestava je ve třech s Luďkem a Andreou. Na Studnu ideální. Bohužel, vzhledem k pátečnímu začátku to Andrea nestíhá, má něco důležitého v práci až do večera. Tak zvažujeme varianty, že by se připojila později večer (někde v lese ?), pár dní před hrou dokonce lehce zkoušíme nějaké náhradníky/náhradnice, ale nedaří se. Nakonec vítězí varianta, že se Andrea vyspí, vstane brzy ráno a dojede za námi na trasu někam do lesa. No, v realitě to nakonec dopadlo tak, že jí není dobře, takže nedorazí a celou hru dáme s Luďkem ve dvou.
Pozn.1 - Start v pátek odpoledne je jinak super, nemusíme jako obvykle čekat netrpělivě na start až do soboty, naopak budeme v sobotu večer doma a po zbytek víkendu se věnujeme rodinám. Ale stejně bych rád věděl, jak to dělají ostatní týmy, přece jen není to tak jednoduché být v pátek odpoledne připraven na startu. Co začít v pět nebo v šest ? A samozřejmě končit o to později ? Ale asi to je tradice.
1. START, 16:00
Nejsložitější se na startu jeví najít vhodné místo k sezení, samozřejmě startovní místo je naprosto zásadní pro zdar celé hry. Diskuze s Luďkem se protahuje na několik minut, ve finále řešíme, o kolik decimetrů se kam posunout a kam kdy ještě bude svítit sluníčko (beztak za pár minut zaleze za stromy). Kdyby tady byla Andrea, neřešíme nic a samozřejmě necháme rozhodnout jí, ať si vybere. V tu chvíli mě napadá, že budeme muset s Luďou, jedním z mých nejlepších kamarádů, který mě občas pěkně sere, vydržet sami ve dvou celých 21 hodin. Včetně nočního lesa, debat a záseků na šifrách. To bude ponorka ! Se svým zjištěním se mu svěřuju a společně se mu (opatrně) zasmějeme. Tohle samozřejmě naše přátelství jen utuží.
Ještě se narychlo pozdravím s Ládíkem a Radimem, kamarády z Popocatepetlu (a samozřejmě s Orgy Bárou a Pavlem). Pavlovy vtípky o zeměpisných šifrách mě baví a (nejen) na zeměpis se těším. No a jdeme na to.
Startovní šifra se stříhá a lepí, to obvykle nemám moc rád. Ale tohle vypadá celkem jednoduše a hlavně mám radost, že očividně nebudeme potřebovat žádnou z cenných nápověd. Jde nám to parádně, na to že jsme dva, úžasný start. Největší problém nastává ve chvíli, kdy se v zápalu nadšení běžím podívat na altán, který je ovšem na úplně druhé straně palouku. Naproti tomu správné určení světových stran je dílem vteřiny, několikaminutová předstartovní diskuze o tom kde kdy zapadne slunce se vyplatila. Určení jednotlivých krajů je až na drobnou nejistotu dílem chvíle a tajenku máme hned. Prý jsme odcházeli na nějakém šestém místě, to se nám v životě nestalo (a asi už nestane).
Po cestě na další stanoviště mi ještě volá Bára o ujištění, jestli ta šifra byla v pořádku. Jiný nejmenovaný (Ládíkův) tým si stěžuje, že altán je obráceně či co. Připadám si v tu chvíli jako král startovní šifry (taky pocit, který se už opakovat nebude).
2. OSMISMĚRKA LABUŤ, 17:02
Na lavičce u dalšího stanoviště sedí tlustý cyklista. Nejdřív ho považuju za Orga a málem ho oslovím (asi by se dost divil), než mi musí dojít, že na Studně je to trochu jinak a vytahujeme ty fotky. Problém je trochu v tom, že chlapík zabírá půlku té klíčové lavičky, takže zrovna ty čmáranice nejsou moc vidět. Navíc nám přece jen ten Zlínský kraj nebyl tak úplně jasný, tak znejistím, jestli jsme správně. Ale víc týmů má podobný problém, tak nakonec nám to dojde.
Osmisměrka fajn, to snad dáme bez nápovědy, achjo, akorát kdyby tady byla Andrea…
Kdyby tady byla Andrea, tak
- …tak by nám to šlo daleko rychleji. Holt osmisměrky jsou tři a my jen dva.
- …tak by se nám nestala zásadní blbá chyba, že nepřečteme mezitajenku. Očividně stačilo na jedno písmeno zapomenout a jedno přidat, mezitajenka je pak nesrozumitelná. A hlavně jsme to dopytle nezkontrolovali. To by se nám ve třech samozřejmě nemohlo stat. Tím pádem netušíme nic o svatbách, zkoušíme novou mřížku jako mřížku (to je přece jasné, že to je mřížka, ne ?). Tady mám super nápad, který je ovšem úplně nesmyslný. Přece nemůže být náhoda, že jedno ze slov je LABUŤ - no a jsme u Labutě. Vzpomínka na minulou Studnu, kdy na Ptačí pozorovatelně byli důležití ptáci a nám to nedošlo, tak tady mám LABUŤ a říkám si jak jsem chytrej, že tentokrát mi to došlo. Zkouším ta písmena nacpat do mřížky, zkouším nějak i ta písmena co jsou u Labutě, když teda jsme u Labutě… Později se mi Bára diví, co mě to napadlo, fakt jsem jedinej, koho tohle napadlo ? No mít tu mezitajenku, tak tohle asi fakt nikdo neřeší.
- …tak bychom rychleji pochopili, co jsou to svatební jubilea a nehledali všude po mapě svatební vyhlídku nebo jubilejní vyhlídku nebo něco podobného. Naštěstí jsme usoudili, že proslulá Máchova vyhlídka je sice známá, ale spíš milenecká než svatební jubilejní, tak jsme se tam nevydali… to už sedíme v blízké hospodě, kam jsem se se skřípěním zubů přemístil. Naše tradiční dohady jestli do hospody jo nebo ne snad v lese skončí. No a v hospodě nás konečně vysvobozuje Luděk, když najde slonovinu, pak už to jde. I když máme trochu problémy tuším s vlnou, bavlnou a někde nám to přišlo nejednoznačné tak opravujeme písmena, ale asi to jednoznačné bylo.
Nojo, pěkná šifra. Škoda. Tady jsme ztratili minimálně dvě hodiny.
3. VYHLÍDKA JÍLOVÉ, 21:02
Oceňuju, že autobus jede každých 20 minut, kdybychom ještě měli čekat třeba hodinu, tak by mě asi kleplo. Jede to dlouho, tak jsem netrpělivý a z nedostatku jiné činnosti navrhuju Luďovi, že bychom mohli otevřít některou z obálek a něco si předluštit dopředu. V jeho překvapeném pohledu vidím, že kvůli malému vtípku jsem u něj právě ztratil svou (ničím neopodstatněnou) image Mirka Dušína.
Pozn.2 – K dokonalosti by stačilo dát nám něco na luštění do toho autobusu, ale vlastně nevím co, jestli nějakou bonusovou šifru nebo něco s upřesnítkem, bez čeho tu další šifru nenajdeme. Asi to přeháním a je lepší si v klidu odpočinout a nedělat nic…
Pozn.3 – Chápu, že Studna se koná v říjnu, takže většinu času je tma, přesto mě mrzí, že si musíme nechat ujít (asi pěkné) výhledy, když teda jsme na vyhlídce. No je fakt, že první týmy to tady možná ještě za světla stihly ? Jistě je těžko naplánovat trasu tak, aby ve tmě vedla nezáživnou krajinou a za světla tou hezčí částí, ale tahle myšlenka mě napadne ještě druhý den dopoledne, po nekonečné cestě po silnici, kde bych teda raději šel v noci (viz další komentář později).
Československá šifra je hezká, vícekroková, nejsme asi úplně nejrychlejší, ale postupně zvládáme všechny kroky a dostáváme všechny potřebné nápady. Líbila.
4. ŠTOLA HALÍŘE, 22:40
Původně jsme měli trochu nervy, abychom to sem v limitu stihli, ale nakonec pohoda. Moc pěkné zpestření hry, sem se člověk fakt obyčejně nedostane. A šifra hezká, rychlá a hlavně – pořád bez nápovědy.
5. HORNÍ POŽÁRY ZÁMEČEK - MAPOVÁ MORSEOVKA, 23:59
Tady jsme si gratulovali. Ne že bychom to vyřešili, právě naopak. Ale umění je poznat, kdy si vzít nápovědu a tady se nám to povedlo. Nejhorší je trápit se se šifrou hodiny a pak si tu nápovědu muset stejně vzít, tady jsme kapitulovali po pár minutách a dobře jsme udělali. Bůhví jak dlouho bychom se trápili a pravděpodobně se stejným (nulovým) výsledkem. Bylo jasné, že to bude něco s mapou a morseovka nás napadla, ale to bylo tak všechno. Taky nám pomohl fakt, že jak jsme přišli ze zadních pozic, vida na šifře sedět několik desítek týmů, hned jsme vyhodnotili, že tady si náš postup urychlíme. A povedlo se.
Žasnu, že jsme to i s tou nápovědou vůbec dali. Párkrát jsme vylezli z mapy a doteď třeba netuším, co znamenaly ty čtverečky/obdélníčky.
6. U KRKOVIČKY – PŘEHRADY, 1:25
Tohle se nám taky povedlo. Sice jsme dost dlouho vykoukávali, o co jde a po spásném nápadu s řekou hledali dlouho města na mapě (a obecně pracovali s tou mapou), ale nakonec to dali. A měli z toho radost. Moc hezká šifra s logikou přelévání písmenek po proudu (na to jsme teda přišli vlastně až poté, co jsme měli tajenku).
Chvíli to vypadalo i na nápovědu, ale jdeme na sedmičku, s pěknou zásobou ještě čtyř nápověd a vypadá, že tady jsme zase pěkných pár týmů předběhli. No, asi poslední takhle dobrý pocit na hře, to se opakovat nebude. Navíc tady někde před šestkou nebo za ní začal Luděk kulhat, zatím prý dobrý.
7. ZBOŘENÝ KOSTELEC – ROCKOVÉ KAPELY, 3:00 (nebo tak nějak)
Těší nás, že dorážíme na tuším 21.místě, to je na nás hodně slušné. Míň nás těší, že i přes hodně podařené poslední dvě šifry je ten čas pořád hodně napnutý. Ať počítám jak počítám, ten cíl se pořád může podařit, ale jen když všechno bude dost vycházet. No, tohle už brzy řešit nebudeme.
Ještě míň nás těší stav Luďova kolena, nějak se to horší a nepomohl tomu ani závěrečný sešup, kdy jsme trochu ztratili cestu a poslední desítky metrů slaňovali držkopádem a ostružiním k silnici. No uvidíme.
Pohled na buřtíky, čaj a bábovku mě těší, na druhou stranu bych co nejradši vyrazil dál, tak si říkám, že se nechci moc zdržovat. No co si budeme povídat, ještě netuším co nás čeká…
Rockový kapely nechci už vidět. Jako hezká šifra, no. Téma pěkný, obrázky mám rád, v čem je problém ? Hudební nástroje a tedy písmena máme okamžitě. Že jsou to kapely, taky. Princip je jasný. A pak začíná naše několikahodinové trápení. Holt prostě nemáme všechno, pár chyb k tomu, tajenka stěží domyslitelná a je konec. Já zkouším dohledat písničky, jenže některý se hodí k víc kapelám. Luděk měří a zkouší to napasovat geometricky. Nejde to. Hledám Abbu k SOS a nemám písničku k oblíbeným Beatles, tak zuřím (jojo, o dva dny později mi doklapne, že SOS je Help). Kde bylo písmeno V netuším doteďka. V zoufalství bereme postup, který nám neřekne nic co nevíme. Nakonec to nějak dorveme, poraženecky jdu ukázat řešení Orgům a ti se diví, proč to máme až teď.
Kdyby tady byla Andrea, tak je nás na to víc, dáme dohromady víc písniček, líp si to zkontrolujeme a líp domyslíme tajenku. Ušetřili bychom další minimálně dvě hodiny a neztratili šanci dojít do cíle.
8. KÓTA NĚKDE UPROSTŘED LESA – ČEŠTINA, 6:31
Do děsnýho krpálu, tmou, s náladou poněkud pokleslou. Luděk vleče koleno, tak se domlouváme, že půjdu napřed. Čelovka mi dohasíná, potřebuju vyměnit baterky, ale kašlu na to, takže dvakrát zabloudím a místo abych na Luďka čekal s vyluštěnou šifrou, tak ho docházím zezadu. Když se mi potřetí povede konečně jít napřed a dojít s náskokem na stanoviště k té debilní TYČi, zjistím, že fotky zůstaly u Luďka. No groteska.
Šifra vypadá zajímavě, ovšem Luděk při prvním pohledu na ní pronese něco nepublikovatelného, rozloží si karimatku, deku a jde spát.
Zůstal jsem sám v ranním lese, celkem už ani není kam spěchat, tak si tohle zkusím aspoň trochu vychutnat. Chvíli poté, co se do toho pouštím, prochází kolem Radim se svým týmem a očividně míří dál. Radim mi něco povzbudivého říká, ale nevnímám ho, jen je mi podezřelá soucitná účast v tónu jeho hlasu a pohledu. Pochopím později.
Ale nakonec, tohle nebylo tak hrozný. Užil jsem si to, přišel skoro na všechno, podstatná jména, slovesa a tak dál. Menší problém byl se vzory sloves, kde jsem našel na netu TŘE místo UMŘE a ten hrob mi byl teda fakt divnej (Já vím, Wiki je ten hlavní zdroj…). Větší a můj tradiční problém je, že se snažím napasovat x-tá písmena ze slov a nenapadne mě to brát z celých vět. No, je zima, únava a tak… Luděk se asi dvakrát probere, tak mu nadšeně ukazuju, na co jsem přišel a že by mi třeba moh pomoct. Vždycky jen jedním okem na to mrkne, řekne že to je hrozný a otočí se na druhý bok.
Hrozný to bylo, Báru jsem několikrát proklínal (teda měl jsem jednoznačně za to, že tohle je její dílo, prý snad nakonec Pavel, nevím ?). A nakonec jsem musel kapitulovat a stříhat teda taky, v té ranní únavě jsem postup četl asi čtyřikrát, než jsem to pochopil. Ale vlastně jsem to skoro měl. Nakonec jsem pyšnej. A užil jsem si to.
Kdyby tady byla Andrea, tohle by jí bavilo, podstatně by pomohla a třeba bychom to dali i bez té nápovědy.
9. RYBNÍK BAROCHOV - KŘÍŽOVKA BRAILLE, 10:16
Luďovo koleno je jaksi v hajzlu, tak mu od osmičky nesu batoh. Prostě kámoši. Tentokrát to potkalo jeho, vloni na Bedně zase těžký věci nosil on, když jsem byl po operaci kýly. No nic, třicet už nám bylo, no. Naštěstí je to už celkem jedno, nikam nespěcháme. Stihneme tak i pár fotek pěkné přírody, koní a tak. Ale jinak je ta cesta sakra už dlouhá.
Křížovka je hezká, rychlá, daří se. Tady asi každému týmu. Luďa ještě dolušťuje křížovku a já už shora píšu Brailla. Potěšilo by to ale o hodně víc, kdybychom a) měli reálnou šanci dojít do cíle, tak bychom měli velkou radost, kolik jsme tady ušetřili času b) neměli za sebou nevímkoliksakra kilometrů od minulého stanoviště a před sebou zatraceněještěnevímkolikdalších kilometrů na další stanoviště.
10. ŘEHENICE – BINÁRKA, 11:11
Cesta sem je fakt nekonečná, dlouhá ošklivá rovná silnice. Aspoň že se na začátku dalo koukat na stáda koní v ohradách. Luděk zůstal někde vzadu, vyrážím napřed vyzvednout šifru, i když už není moc co urychlovat.
Na první pohled je asi jasné, že binárka, ale napadá mě asi tisíc věcí, co s tím zkoušet. Jsem unavenej a nemám do toho chuť, tak si to bere Luděk a poměrně rychle docházíme k tomu, že si vezmeme nápovědu. S ní to Luďa celkem rychle dává.
Je nějakých dvanáct pryč. A co dál ? Nejdřív další poznámka.
Pozn.4 – Jak jsem už zmiňoval, je to teprve naše druhá Studna. Takže si asi musím zvyknout na fyzickou náročnost, která je tady zřejmě tradiční. Ale… 30 km mi přijde fakt dost. A to jsme došli jen nějakých 20. Jasně, měli jsme trochu smůlu s tím kolenem, jinak bych možná mluvil jinak. Ale… některý přesuny jsou FAKT dlouhý a ošklivý. Viděl jsem po cestě nejeden roztrhaný tým, který se po jednotlivcích potácel od kontroly ke kontrole, až tam na sebe čekali (jestli vůbec). 30 km s bagáží je fakt celkem dost. Osobně se toho nebojím, námaha mi nevadí, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Přece jen nemládneme. A upřímně si netroufám odhadnout, jak by to vlastně zvládla Andrea.
Ale OK, chápu, bez toho by to asi nebyla pravá Studna.
Já jsem obvykle ten, kdo dobíhá kontroly, aby někde ušetřil čas. Zvlášť ke konci hry, v posledních minutách ještě doběhnout a zapsat další stanoviště. Přesně tak to bylo na minulé Studně, když jsem dobíhal v posledních minutách na dvanáctku. Tady se to taky dalo, celkem pohodlně bych na tu jedenáctku došel i bez běhu. Tedy pohodlně časově, nikoliv fyzicky. Takže přiznávám, při pohledu do mapy, vrstevnice, vzdálenost, vzdali jsme to. I proto, že za hodinku nám jel autobus do Prahy, ten by se stihnout nedal. Teď mě to zpětně trochu mrzí, mohli jsme poskočit ještě o pár míst výš, ale to není důležité. Takže tím chci říct, že abych někam nedoběh, nedošel, to už jsem musel být fakt v pěkně rozbitým stavu.
Pozn.5 – Do cíle jsem se těšil, samozřejmě ideálně tam dojít v rámci hry. Méně ideálně bych se tam byl rád podíval i tak, pozdravit se, popovídat si. Chápu, že Studna je dělaná s delšími přesuny a trasa je relativně “rovná”, aby se došlo “co nejdál”. Kdyby třeba ale poslední dvě tři stanoviště byly v relativní blízkosti cíle, v nějaké “spirále” kolem, možná by to víc týmů ocenilo a mohlo dojít do cíle třeba z jedenáctky. Já bych to určitě využil. Takhle to nebylo možné, což je trochu škoda. Ale možná se pletu.
11-13 – ŠIFRY, NA KTERÉ SE NEDOSTALO
Co jsem viděl později, tak všechny tři se mi hodně líbily. Kdybychom tam došli a reálně měli 1-2 nápovědy, tak věřím, že bychom to dali. Těžko teda odhadovat, jestli bychom si všimli Rákosníčka a pak té tabule na třináctce, ale věřím že jo. Dvanáctka je zeměpisná perla, pohrál jsem si s ní (a ovšem nedoluštil). Tady bych měl asi trochu strach to lepit k sobě, maje jen jeden exemplář. Spíš jsem zkoušel z toho udělat nějaký osmiboký hranol, aby města byla ve stejných sloupcích jako odpovídající státy, pak nějak číst MPZ shora… No už jsem neměl čas a motivaci.
ZÁVĚREM
Vlastně jsem na nás pyšnej, co jsme ve dvou zvládli. Ve třech, kdyby se všechno sešlo a nepokazili dvojku a sedmičku a měli koleno v pořádku a s trochou štěstí, mohli jsme to dojít.
Parádní šifrovačka. Skvělý šifry. Životní zážitek. Už se těším na další Studnu a musel bych být mrtvej, abych se nezúčastnil. Doufám, že to bude brzy. A třeba budeme mít štěstí a konečně dojdeme do toho cíle. A když ne, nevadí, prožitek je to sám o sobě. I cesta je cíl.
Jo a počasí nemělo chybu.
Báro a Pavle, díky !!!
Lukáš, Černý trpaslík