Studna 2018


Reportáž

Reportáž týmu Nejnekvazi a tak dál

Reportáž týmu Podzimní vánek


Letošní Studna byla opět parádní - nádherné počasí, největší počet týmů na startu, působivý terén, a hodně luštění, které vás doufám bavilo, tak jako nás bavila příprava i samotná hra.

Začátek byl tak trochu netradiční – Pavel nemohl po nemoci mluvit, a Studna musela poprvé odstartovat mimo Prahu. S mluvením jsem vypomohla já (a pevně doufám, že příště už zase bude mluvit on). Tradičně jsme poděkovali medailemi dětem za spolupráci při přípravě, a věrným týmům čepicemi za 10tou účast. Po hře jsme obdrželi od dětí stížnost, proč dostávají furt jen medaile, když přece chtějí čepice ? Se startem jsme si nakonec též poradili. Týden před hrou jsme zjistili, že je výluka na železniční trase Praha – Kladno. Po zkušenosti z minulých let víme, že prostě nechceme vypustit 180 lidí najednou do linkového autobusu, a tak jsme to vymysleli. Zkombinovali jsme odjezd z Kralup nad Vltavou soukromým autobusem, vlakem a pak znovu autobusem tak, aby se týmy rozdělily cca po třetinách. K tomu nám pomohla startovní aktivita – 2x znalostní kvíz. Naštěstí to vše logisticky klaplo, a týmy se dostaly na dvojku – bývalý důl Ferdinandka.

Tam čekala šifra s pražskými mosty, které jsem se bála. Už na druhém stanovišti bylo třeba si uvědomit grafický výsledek šifry a porovnat ho s mapou. Jak je něco k promítnutí do mapy, nebývá to na Studni bez problémů. Ale zvládli jste to na jedničku. Čísla a morseovka na trojce u hřiště též nebyla úplně jednoduchá šifra pro úvod hry, ale opět jí spoustu týmů prošlo rychle.

Tentokrát jsme umístili kontrolní stanoviště s občerstvením už na čtvrté stanoviště. Zaznamenali jsme pár komentářů tímto směrem, proč tak brzo, a že ještě nemáte hlad. No, původní plán byla hospůdka kolem 7.stanoviště, ale ne vždy se nám podaří dohodnout se s provozovateli. Zde jsme se například od majitelů dozvěděli: „Pronájem sálu přes noc? Víte co, to fakt nemáme zapotřebí“. Zkoušeli jsme i jiné prostory v okolí 8.stanoviště, ale nakonec jsme se přiklonili k dolu Mayrau. Jednoznačně proto, že jsme měli štěstí na místního pana ředitele, Mgr. Voldrába, kterému patří velké díky. Nechal nás vypustit vás v noci do areálu, který má rozhodně skvělou atmosféru. Umožnil nám i využít prostory velké haly, s přístupem do kuchyňky. Všem vřele doporučujeme se tam vrátit, a prohlídnout si Mayrau ve dne. Na stanovišti bylo plno a veselo od 20 hodin až do cca 2.hodiny ranní. Šifra, která Vás tu čekala, byla jedna z těch rozhodujících. Hlavně proto, že byla pracná a časově náročná. Byla taková záměrně, chtěli jsme si na kontrolním stanovišti trochu užít přítomnosti týmů. Nekonečný braill, který končil slovem konec, to spoustu týmů zvládlo. Ale přečíst graficky z podtrhaných slov, kam jít dál, to už dalo větší práci, a někdy to týmy stálo použití návodu. Malý Míša a Tomík si toto stanoviště též velmi užili (a naučili se u toho vařit kafe!).

Přesunem na pětku začala terénní část dobrodružství. Jeden tým to po hře nazval procházkou poddolovanou krajinou. U jezera Libušín byla šifra se svátky, která nebyla podle nás nijak zákeřná, přesto způsobila problémy některým favoritům. Šestka s obrazci se podle ohlasů velmi líbila. S tím souhlasím, Pavel jí promýšlel dlouho a byla opravdu povedená. Sedmička na ptačí pozorovatelně, pokud dělala někomu problém, tak to bylo nepřesnou kresbou. V cíli jsme si velmi pobaveně prohlédli některé tvary zvířat, které ani vzdáleně nepřipomínali autorské řešení. Zvíře třeba koukalo na druhou stranu, a hlavně to bylo jiné zvíře. Ale i takovým způsobem se dala sedmička projít. Na osmé stanoviště jsme přichystali 9 mini IQ testů, a tato šifra se zařadila mezi Vaše nejoblíbenější. Byla i tak míněná, navnadit vás na poslední část hry, kde začínalo přituhovat.

Devítka, tak tu bych nazvala rozporuplnou. Obdrželi jsme spoustu komentářů k její pracnosti – i když jste měli podezření, jak se to má luštit, často se vám do toho nechtělo. Ale na druhou stranu jsme za ní dostali i spoustu pochval. Poté, co jste se propočítali k řešení skrz počty slov začínajícími na a, b, c … z, čekalo Vás stanoviště deset v obci Družec. Museli jste dojít za námi ke 3 křížům na místo, které nás při přípravě hry učarovalo. A inspirovalo k přípravě druhého kontrolního stanoviště s křesťanskými artefakty. Sehnat Excalibur, svatý grál, a naaranžovat truhlu (=archu úmluvy), to by ještě šlo. Těžší to bylo s Turínským plátnem. Naštěstí náš dlouholetý rodinný přítel a soused na chalupě, pan Matěj Svoboda, je akademický malíř. Během 2 dnů namaloval krásný falzifikát (originálního falzifikátu) na staré prostěradlo od mojí maminky. Rozhodně to bylo k poznání. Matěji, moc děkujeme, a najdeme plátnu místo, kde bude viset dál. Dále jsme pro toto stanoviště přikřli Pavlovi, a v pozdějších hodinách bráchovi Petrovi, roli mnicha. Ten kostým jim velmi slušel. Od 8mé ráno byl na stanoviště dopraven též mini-mnich – pomocník Míša. Mimochodem, všechny naše děti spali během noci pod pečlivým dozorem babičky v pohodlí penzionu v Malých Kyšicích, kde byl cíl hry. A ne v autě, jak jsme si párkrát od Vás vyslechli. Tak drsný na ně zatím nejsme.

A přišla jedenáctka – další z klíčových šifer. Ano, opravdu, tohle všechno najdete na kole. Ani po nápadu, že jde o kolo, nebylo úplně lehké přijít na to, jak se mají obrázky přesouvat. A k tomu přijít na to, jak se podle směru posunů kreslí řešení. I proto tuto šifru bez nápovědy prošlo jen opravdu několik málo týmů, kteří byli v cíli ti nejlepší. Dvanáctka měla být též těžká, přesto byla lehčí než předchozí šifra. Velmi záleželo, kolik na ní máte ještě času. Hodně týmů v této fázi hry už bralo návod proto, aby stihlo cíl. Každopádně jsem ráda, že trojková soustava dle cukrů, tuků a bílkovin, byla vyluštitelná. Oproti mým obavám před hrou bylo i poměrně jasné, jak přiřadit hodnoty 0,1,2. Strávila jsem hodně času studiem kalorických tabulek. Skyr, který jste si nesli od čtyřky, a hodil se na tomto stanovišti, určitě též napověděl. Nakonec snad i tým PoTrati měl kelímek od Skyru sebou, i když obsah kelímku snědla malá Amálie hned na čtyřce. Holt PoTrati jsou na to tak zvyklý – když na jejich hře dostanou týmy pivo, tak ho mají vypít. Třináctka obsahovala mapu České republiky, pohoří, a nejvyšší vrcholy. Byla to podle nás středně těžká šifra, ale v tuto chvíli už opravdu hodně záleželo, jak jste na tom v boji s časem. Od 10té ráno jsme v cíli vítali první týmy, a největší nával byl jako vždy těsně před 12tou hodinou, kdy hra končila.

K naší velké radosti se nám do cíle dostalo 17 týmů, všichni zvládli odevzdat i cílové heslo, které nebylo nijak zákeřné (výjimečně). Gratulujeme samozřejmě vítězům, gratulujeme týmům v cíli, ale i těm, kteří cíl nestihli. Letošní Studna byla rozhodně výjimečná v tom, jak daleko se dostalo spousty týmů. Kdo nestihl cíl, končil ve velkém počtu na 13tce nebo na 12tce. Tím pádem jste do počtu kilometrů pro charitativní akci organizovanou ČSOB (nazvanou „I am team blue“) přispěli úžasnými 4077 pěšími kilometry! Kolik to bude v přepočtu na peníze pro Linku bezpečí ještě nevím, ale na stránkách Studny to určitě hned zveřejníme. Děkujeme Petrovi a Kačce za skvělou organizační výpomoc během hry. Vzhledem ke končící Pavlově a k mé začínající nemoci, bychom to bez nich nikdy nezvládli.

Rádi jsme opět viděli spousty známých tváří, věrných týmů, i velký počet nových týmů, a těšíme se zase za rok!