Studna 2015

Reportáž

Postřehy od týmu Zlý Jeníček Kuky

Jubilejní desátý ročník Studny se nám moc líbil a přinesl mimo jiné příjemné počasí, rekordní počet 57 týmů, nový způsob čerpání nápověd, útočiště orgů na Klokočné, navlíkání korálků, spoustu lehčích či těžších šifer. A taky záludnou šifru číslo 9, která rozdělila startovní pole na týmy, co prošly devítku, a na zbytek.

Ale vezmeme to popořadě. Start byl ve Strašnicích na fotbalovém hřišti blízko vlakové zastávky. Měli jsme štěstí na příjemné provozovatele místního občerstvení, kteří kvůli nám nechali hospůdku na hřišti otevřenou po dobu startu, a zároveň se včetně několika místních štamgastů neustále podivovali tomu, co že tam vlastně těch asi 170 lidí dělá, a jak jako že půjdou někam celou noc a jestli je to podobné jako ta reality show Amazing Race. No vlastně trošku jo, jen místo často přiblblých úkolů luštíte elegantní hádanky, hlavní cena je velká tabulka čokolády a ne milion dolarů, a cestujete převážně po svých a ne letadlem. Takže mnohem lepší.

Hru odstartoval Pavlův tradiční proslov, předání cen (Studna-čepic) za jubilejní desátou účast jediným třem týmům, které nikdy nechyběly na startu, a poděkování malým synkům - pomocníkům. Pak už zleva po trávě přibíhala podivná figurka na lyžích, s puškou na rameni. Byl to náš kamarád Stáťa, který byl tak hodný a propůjčil se do role biatlonového závodníka. Za mohutného potlesku diváků doběhl naproti terčům, a jeden po druhém všechny sestřeloval. Terče skrývaly binárku, která napověděla, že řešení se čte (z příjmení biatlonistek v zadání) podle počtu chyb neboli terčů, které Stáťa nesestřelil. Orgové to všem nechtěně ztížili, smolně jsme zaměnili první dva terče, a tak několik týmů zmátli. Nicméně do hodinky a půl už naprostá většina týmů vyrazila vlakem směr Mirošovice a hráz Hubačovského rybníka.

Na dvojce bylo třeba použít voňavých stromečků do auta, které týmy našly ve startovní obálce, a podle čichu určit ovoce. Šifru spoluvyráběl šestiletý Míša, a povedlo se mu to náramně, šifra byla tak akorát těžká pro rozjezd hry. Trojka vyžadovala úvahu, že obrázky schovávají týmy hokejové extraligy, čtyřka zase určení literárních mileneckých dvojic, pětka šikovné zapsání názvů obrázků ve formě grafické křížovky. Byly to spíše lehčí šifry ale ne triviální, takže jen prvních zhruba 20 týmů se s tímto úsekem vypořádalo bez jediné nápovědy. Tradičním účastníkům už postupně začínalo být divné, kde jsou orgové, jak to že po čtyřce či nejpozději pětce nejsou někde na trati? Dokonce ani v lese na šestce nejsou? Týmy tam ale už konečně našly zadání, které dalo tušit, že na konci přesunu na sedmičku se svých oblíbených orgů konečně dočkají.

Přesun byl značen reflexními páskami a vyvedl týmy z lesa do vesnice. Po cestě si měly všimnout a pojmenovat různé symboly vystřižené z reflexních pásek. Nepovedlo se nám to vždy vystřihnout tak, aby bylo jednoznačně poznat, co to je. Tak jsme to zase neúmyslně ztížili, jelikož hodně týmů mělo problém určit správné heslo. Ale kdo heslo nedal, prozradili jsme jim ho už po hodině a půl.

Pásky týmy dovedly a heslo se hlásilo v rekreačním domečku Pavlových rodičů v malebné vesničce Klokočná. Schválně jsme trasu takto vedli, abychom měli útočiště pro noc, jelikož v pátém měsíci těhotenství by to Bára venku těžko dávala. Odměnou za dlouhé čekání na orgy byla pro účastníky gulášovka či párky v rohlíku, a samozřejmě teplý čaj. K tomu dostaly týmy oddechový úkol na šikovnost, a to navlékání červených, zelených a modrých korálků na náramek podle zadání odkazujícího na základní barvy RGB ve třech jazycích. Jako odměnu pak mohl tým po Bářině kontrole kvality krásný náramek věnovat osobě něžného pohlaví ve svém týmu.

Osmička prověřila znalost povodí Labe a Odry. Všemi řekami týmy většinou bez nesnází propluly, ale pak to přišlo. Na devítce byl takový vcelku ucelený text, popisující přesně kam dál jít. Bylo potřeba si všimnout, že všechna slovesa v textu začínají na S,J,V a Z, určovala teda směry světových stran. Ale překreslení textu do čtverečku a nalezení tvarově stejných cest v mapě, to byl opravdu oříšek, který vyřadil ze hry mnoho favoritů. Naštěstí to bylo v Mnichovicích kousek od vlakové zastávky, a tak ráno bylo možné nasednout na vlak. Lepší než skončit někde v hlubokém lese.

Přes všechny potíže se asi dvacet týmů devítkou prokousalo. Desítka byla připomínka chemie, ný, natý máme všichni v malíku a neudělala velké problémy. Jedenáctka v podobě inverzního semaforu se líbila, ale asi by byla záludnější, kdyby neobsahovala nápovědu v barevném rozlišení písmenek jako na semaforu, ale nejsme přece zlí. Na dvanáctce bylo potřeba vytáhnout balík bridžových karet ze startovní obálky a zahrát si pozorně partičku bridže dle návodu. Tato část hry byla už těžší, přesto stále slibný počet týmů se nezadržitelně blížil k cíli.

Ještě tu byla ale třináctka. Nelehká šifra s jízdním řádem a potřebnou úvahou o tom, jakým způsobem jsou očíslované hlavní silnice okolo Prahy. Na třináctce už taky bylo možné přemýšlet o cílovém heslu. Konečně bylo jasné, že posílání kontrolních údajů po každém třetím stanovišti nechtěli orgové jen tak pro nic za nic. Pokud týmy správně určily odpovědi na všechny kontrolní otázky, dle odpovědí převedly čísla na data svátků, určily tak 4 křestní jména... Petr, Čeněk, Antonín, Eduard... hm, ale jaké z toho teda plyne cílové heslo? Někdo věděl hned, ale úplně snadné to nebylo.

Cíl se nacházel v hospůdce u Čerta v Brtnici, která je částí Velkých Popovic. Kdo při příchodu cílové heslo nevěděl, mohl za trestný bod dostat nápovědu. A tou byla fotka 5 chlapců ze slavného příběhu pana Poláčka. A pak bylo většinou rychle jasné, že ten pátý hrdina je přece Josef (Zilvar z chudobince). Dvěma týmům cílové heslo dělalo problém proto, že jejich 4 jména při nepřesném vyluštění kontrolní otázky nebyla správná, dokonce i ženská, to je pak opravdu těžké poznat postavy z románu o chlapcích.

Hru úspěšně ukončilo šest týmů, což je z našeho pohledu tak akorát pro správnou šifrovačku. Je to tedy výrazně méně než loni kdy nám do Loděnice prošlo 20 týmů. Ale to je klasika, byl to sudý ročník. I když máme pocit, že to je každý rok stejně obtížné, v lichém ročníku dojde týmů více, v sudém méně. Příští, jedenáctý, dáme tedy pořádně těžký, ať tohle pravidlo konečně překonáme :).

Ohlasy na letošní Studnu byly velmi pozitivní, děkujeme za ně, příště se zkusíme ještě polepšit vychytáním drobných nepřesností. A jako bonus, když nám a našim kamarádům „skoro čtyřicátníkům“ ty děti tak rychle rostou, uspořádáme na jaře 2016 první ročník Studánky pro děti. Samozřejmě s ohledem na psychiku dětí to bude denní šifrovačka. Ať mají průpravu, než vyrazí na svoji první Tmou, Bednu či Studnu, anebo ať si prostě užijí jeden zajímavý den strávený VENKU.