Studna 2014


Reportáž

Reportáž týmu KOuzelně KOktavé TI a Zvířátka


Jako místo startu deváté Studny jsme si vybrali Zličín, park Na Pískách. V bezprostřední blízkosti velikých nákupních domů je to až překvapivě pěkné a klidné místo. Na start přišel krásný počet 48 týmů ze 49 přihlášených. V jiných ročnících vždy odpadlo před startem nejméně 5 týmů, což je známkou toho, že předpověď počasí je příznivá a není důvod se bát promoknutí či velké zimy. Po 17 hodině Pavel během svého úvodního slova vyznamenal odznakem Studny stálé týmy s pátou účastí, a medailemi také poděkoval malým pomocníkům Míšovi a Tomáškovi. Na startu nás potěšil svým oblečením tým Zlý Jeníček Kuky. Chvilku mi trvalo uvěřit tomu, že se takto slavnostně oblíkli opravdu jen kvůli Studně, pouze teda ty pohorky k těm šatičkám, to bylo trochu nestylové. Díky, pobavili jste nás a inspirovali k tomu, že pro příští jubilejní desátou Studnu budeme po týmech požadovat něco stylového na start. Už to máme vymyšlené, dozvíte se zhruba za rok.

A pak to přišlo – hudební šifra. Když chodíme šifrovačky, sami hudební šifry nemáme rádi, ale na Studně už hodně dlouho nic takového nebylo, tak jsme vás o hudební produkci nechtěli úplně ochudit. Věřím, že všichni poznali bez problémů některé základní hymny, jako Ruska, Německa, Velké Británie, Francie. Zbytek se dal odvodit podle melodie, třeba Japonsko. Samozřejmě, že kdo si nahrál je na nějaké zařízení a hledal na webu, to mohl mít jednodušší, ale zase tak velkou výhodu to nepřinášelo, naopak se možná tyto týmy až moc upnuly na zkoumání hymen. Přitom důležitější bylo zjištění, že texty jsou různě dlouhé a useklé uprostřed vět. To mělo týmům vnuknout nápad, že to je záměrné a bylo by dobré spočítat, kolik slov jednotlivé texty mají.

Už od startu získal náskok tým UNO, který stihl jako jediný autobus v 17:35, do kterého se bez problémů vešli. Další nával týmů už způsobil různé problémy, které bych souhrnně nazvala autobusovým dobrodružstvím. Po cestě i v cíli jsme slyšeli mnoho vašich zážitků. Na dvojce vám klávesnice nečinila žádný problém, byla to oddechovka v porovnání s loňskou klávesnicí. Za trojku jsme sklidili mnoho vašich pochvalných komentářů, zejména pravidelní účastníci jiných šifrovaček s ní neměli problém. Princip semaforu byl podobně použit v letošní kvalifikaci na Tmou, která se konala pár dní před Studnou, ale můžete nám věřit, že jsme nápad neokopírovali.

Čtyřku se povedlo umístit do hospůdky v Nouzově, což bylo určitě příjemnější pro vás i pro nás víc, než loňská zima u rybníka v Kozlech. Se slepením mnohostěnu a jeho kutálením jste moc problémů neměli a byl to takový odpočinek před tím, než vyrazíte do pořádného terénu, jak napovídalo řešení Vysoký vrch. Pár z vás to na adresu organizátorů vyčítavě komentovalo, ale z toho my si nic neděláme :).

Na pětce stále spíše bezproblémová šifra s morseovkou skrytou ve slovech s chybějícími či přebývajícími písmeny, zejména z poslední věty „…láska přece žaludem prochází“, jsme měli při vymýšlení šifry radost. S umístěním šestky jsme si užili problémy, jak Pavel říkal na startu, původně mělo být u posedu, který nám ale v průběhu léta odstěhovali o kilometr jinam. A tak jsme přešli na variantu u vysokého napětí, kde jsme ještě měsíc před startem objevili staré embéčko – obytný karavan. V den startu při kontrole trasy jsme samozřejmě zjistili, že to auto už tam není, naštěstí kolo, které bylo použito na fotce, tam zůstalo. Se šifrou s trojicemi známých osobností stejného příjmení jste většinou neměli žádný problém. No a sedmička, ta byla už o něco horší. Zcela nezáměrně jsme vám to ztížili tím, že při tisku se změnil rozměr a tím pádem podtržení neseděli na textovou legendu tak přesně, jak bylo zamýšleno. Omlouváme se, testovala jsem to a bylo to přesně, chyba nastala pravděpodobně nastavením tiskárny před finálním tiskem. Byla by to i bez toho pracná šifra, ale nakonec jste se tím poprali dobře, asi třetina týmů prošla bez nápovědy či řešení.

Po sedmičce na vás čekal zasloužený odpočinek u klobásky a čaje na kopečku Kamenná. My jsme tam zažili dobrodružství při příjezdu. Pavel byl na kopci už po 11té, protože jsme věděli, že se nám tam blíží UNO a já s jeho bráchou jsme přejížděli kolem jedné z Nouzova. Věděla jsem, kudy máme na Kamennou autem vyjet, jenže brácha jel podle navigace. Já se bohužel věnovala posílání nápověd, a tak se stalo, že jsme na kopec jeli jinudy než bylo myšleno a těsně před vrcholem v prudkém místě po chvilce zmateného couvání a rozjíždění auto najednou zůstalo viset předními koly ve vzduchu a za námi sráz v lese. No nic moc situace, naštěstí po pomoci týmu poTrati se podařilo auto vyprostit. Děkujeme moc.

Osmička s hadem byla pohodička pro většinu z vás, kteří si uvědomili, že je k jejímu řešení potřeba vytáhnout mnohostěn ze čtyřky. Po přečetní STUDNAPET bylo takovým malým chytáčkem to, že nešlo o „Studnu pět“, ale o „stud na pět“. Původním orgovským řešením bylo slovo „ostych“, ale uznávali jsme i „hanba“, s kterým první přišlo UNO a my museli uznat, že to je asi taky správně.

Pak přišla šifra, od níž jsme naprosto nečekali takové komplikace. Holt na Eura tady v Čechách nejsme nijak moc zvyklí. Obrázek domečku / paneláku vás měl pouze navést k tomu, že se jedná o okna, ale evidentně to spustilo spoustu jiných teorií. Šifru dal bez nápovědy pouze jediný tým - Maskonos, složený z mých velmi blízkých přátel (jste šikulové, jsem na vás hrdá). Řešením byla kóta 461. Díky zprávě od týmu UNO jsme se včas dozvěděli, že kóta 461 je v blízkém okolí dvakrát. Proto jsme vás upozornili, ať si po dořešení šifry napíšete orgům o upřesnění. Tohle byla druhá chybka orgů, která hru naštěstí nijak neovlivnila, jen zvýšila nároky na naše rozesílání SMS.

Desítka byla u vysílače u Lhotky, kde jsme byli domluveni s obsluhou, že otevřou již od osmi hodin. A tak cca druhá polovina startovního pole na rozhlednu mohla vystoupit a užít si výhled. Zde se uvědomění, že jste u vysílače, při řešení velmi vyplatilo. Najít kříž v lese způsobilo menší komplikace, než jsme se obávali. Jedenáctka nebyla zadarmo, ale poradili jste si s ní poměrně dobře. Dvanáctka byla časově pracná, a podle ohlasů se hodně líbila. Hodně týmů na ní bralo nápovědu či řešení spíš asi hlavně proto, že to byla poslední šifra před cílem, a tak jste to do cíle chtěli stihnout. To je rozhodně správná taktika na naší hře, od toho tam ty nápovědy a řešení jsou.

Protože cíl byl v Loděnici, vedle hřiště na kuličky, nemohli jsme toho nevyužít. A tak jsme si řekli, že netradičně bude za čas příchodu do cíle považováno vítězství v kuličkovém souboji. Trochu jsme tím zkomplikovali jasnou cestu za vítězstvím týmu UNO, který věděl, že dokud nevyhraje dřív, než přijde další tým pouze s jednou nápovědou, nemůže být v klidu. Zároveň si na prvního soupeře museli dlouho počkat. No, aspoň mohli pořádně potrénovat. Když už konečně dorazili JTHTN, nezadali na první pokus správný cílový kód, což znamenalo další hodinku čekání na nový pokus. Mezitím přišli poTrati a zadali kód správně, a tak jsme mohli sledovat první napínavý souboj UNO – poTrati. Bylo to drama, dokonce se taktizovalo odcvrnkáváním soupeřových kuliček. Poctivý trénink se vyplatil, zhruba v 9:45 jsme znali vítěze Studny. Blahopřejeme znovu týmu UNO, který letošní Studnu profičel opravdu famózně. Kdo obsadí druhé a třetí místo se odkrylo opravdu až v poslední chvíli, a to ve 13:00. Na druhém místě tým Zlý Jeníček Kuky, kteří získali sympatie orgů i mnoha účastníků svým netradičním úborem. Díky třetímu týmu Krabice ve slevě se ukázalo, že pravidlo trestného bodu za neúčast dívky týmu, může mít někdy i významný vliv na pořadí. Jinak letos do cíle přišlo opravdu velké množství týmů, 20 řádně dokončilo, a 4 další týmy to nestihli, protože nezadali správný cílový kód. Kuličkové souboje byly často velmi napínavé, a do toho svítilo sluníčko a všichni si povídali své zážitky a dojmy, takže jsem si to dopoledne velmi užívala. Přesto, letos bylo v cíli trochu víc týmů, než je na správné šifrovačce zdrávo, a tak příště zase s obtížností přitvrdíme, to slibujeme :).