Studna 2011


Reportáž

Reportáž týmu Dršťkový Havran Masového Kašpárka
Reportáž týmu FYKOS
Reportáž týmu Happy Matfyz Friends
Reportáž týmu Haha Bimbi a její parta


Po loňských zkušenostech jsem chtěl trochu ubrat na obtížnosti, což se mi nejprve zdálo, že se povedlo, v průběhu hry že nepovedlo a několik hodin po hře asi spíš ano. A to hlavně v první půlce. Bohužel se nevyvedlo ideálně počasí, což některé šifry výrazně ztížilo :(. Na druhou stranu to muselo umocnit zážitek ze hry, protože Brdské lesy v nočním dešti můžou vypadat opravdu nezapomenutelně :).

Start jsem zvolil blízko Smíchovského nádraží v parku Na Farkáně. Jako obvykle vznikala první šifra až několik hodin před startem. Asi si každý rok myslím, že vymyslím něco geniálního na začátek, šifru stále odsunuji, ale stále to nepřichází :). Naštěstí zeď a zábradlí hřbitova Malvazinky poskytla podle mě docela pěkný nápad, a tak se jednička docela vyvedla a nikomu nedělala asi větší potíže. Dokonce nám vše nezhatila ani paní vrátná, která se tvářila, že ví na hřbitově o každé myši a že podobné lotroviny nám tam nestrpí. Už se těším na zítra, až tam půjdu uklízet ty stahovací pásky :).

Druhá šifra na náměstí v Řevnicích měla být jednoduchá a také asi byla. Prý byl trochu problém dohledat na pomníku nápis na fotce, ale nakonec se to všem povedlo. Asi polovina týmů také využila možnosti čerpat nápovědu pro osmou šifru v Dobřichovicích, a tak se na třetí stanoviště poměrně brzy trousily první týmy neúplné.

Na louce u křižovatky u fotbalového hřiště v Řevnicích čekal na všechny týmy na první pohled docela snadný úkol. Najít jedenáct „postav“ označených odrazkami a z přesmyček zjistit jejich pravá jména. To asi nebyl až na „teenegera“ žádný problém. Větší problém však bylo si vzpomenout co všechno se skrývá ve startovní obálce a najít postavy na mariášových kartách. Kdo karty vyndal, k řešení měl opravdu už jenom blízko, kdo ne, trápil se docela dlouho. Někoho zmátla sedmička v logu nalepeném na rubové straně krabičky od karet, ale měla znamenat sedmý ročník a ne sedmé stanoviště, jak to některé týmy interpretovaly. No příště si na takové detaily musím dávat větší pozor a logo mít všude stejné.

První opravdová papírová šifra přišla až na čtyřce. Nedělala žádné problémy a to byl také účel. Původně bylo stanoviště posunuto až k Chaloupkám, ale v rámci zkrácení celé trasy se dostalo na křížení drátů elektrického vedení. Trochu mě mrzelo, že hodně týmů neuposlechlo mé prosby a na pětku se přesouvaly po silnici. Nechtěl jsem napovídat ostatních týmům, protože nemám rád, když se trasa kříží, ale hlavně tahle část silnice je docela nebezpečná. Tak prosím příště dodržujte pokyny. Díky.

Překvapivě první šifrou, kde se lámal chleba byla pětka. Osobně jsem myslel, že bude lehčí, ale nakonec si na ni bralo spousta týmů nápovědu a i řešení. Slova rozdělil do sedmi skupin asi každý, ale poskládat je graficky na sebe nenapadlo už každého. Naštěstí zde byla hospoda, počasí ještě docela přálo, takže si všichni pořádně zaluštili :). Navíc se mi moc líbilo přirovnání šifry k mé oblíbené stavebnici Merkur. Možná by se dal Merkur někdy v budoucnu využít na skládání něčeho. Manipulace se šroubky takhle nad ránem v lese se zmrzlými prsty mě docela láká :).

Pokud pětka byla pro mě překvapení tak šestka byla dvojnásobné. Zde měli sice problémy hlavně ty hloubavější týmy :), ale opravdu jsem nepředpokládal, že tam někdo vytuhne dvě hodiny nebo že si bude brát nápovědu nebo dokonce i řešení. Záludnost celé šifry jsem si opravdu neuvědomil, ale když vyjde Řevnice hřiště, tak jdu prostě na hřiště. Pokud by šifra měla dvě řešení, tým by se musel rozdělit a ze Studny by se stala nelineární hra. To opravdu není můj cíl :). Motivace pro tuhle šifru byla nahradit loňské prázdné stanoviště za nějaké lehké a pokud už mělo odkazovat na stejné místo, použil jsem i stejnou šifru. To samé se přece děje například na Bedně ve známém kolečku, i když tam to je samozřejmě předem jasné. Prostě Studna nemůže mít více než 12 šifer. Tradice je tradice :).

Sedmička byla tradičně skládací. Použil jsem pro to stavebnici pro děti od jednoho roku, ze které se mi povedlo sestavit pěkné letadýlko. Myslím, že to hodně týmů potěšilo, i když občas dělalo sestavení trochu problémy. Ale nakonec se to sestavit ani nemuselo, stačilo dát dohromady důležité části, aby se na fotce odlišily ty čtyři varianty. Ale kdo chtěl potvrdit řešení, letadlo musel dát dohromady celé. Bohužel se také zhoršilo počasí a potkala nás první nepříjemná přeháňka.

Přechod Brd začal šifrou číslo osm, která opět nenadělala větších problémů. Nakonec spousta týmů na ni již mělo nápovědu. Krmelec v lese prý také nebyl problém najít, takže se docela vyvedla. Z ní ale následoval letošní nejhorší přesun až na Skalku. Celé do kopce a přes tři kilometry. V nočním dešti to byla opravdu lahůdka.

Devítka na Skalce nebyla těžká, ale pracná. Hodně týmů to vzdalo i díky počasí a brali si raději nápovědu nebo řešení. Přece jenom nebylo kam rozložit mapu a bez toho to bylo skoro neřešitelné. Doufám, že se vám noční atmosféra na Skalce líbila. Navíc se tam každý tým díky zjištění cílového hesla musel zdržet o trochu déle, takže si to tam všichni určitě užili. Konečně taky Studna nevymetala jen nějaká trafa, krmelce a hřiště, ale také nějaké pěkné turisické místo :).

Desítka bylo synonymum pro neřešitelnou šifru. Počasí tuhle šifru totálně zrušilo a i proto jsem sáhnul ke kroku přidat jedno řešení všem navíc. Díky tomu musím ocenit týmy, které si to řešení nevzaly a desítku prošly jen s nápovědou. Klobouk dolů. Princip nebyl až tak těžký, ale bylo to pracné a titěrné. Díky centimetrové stupnici ale až snad ne tolik náchylné na přesnost. Jak jsem psal, kdo si vzal řešení, neprohloupil :).

Naopak jedenáctka pracná nebyla, ale měla být nejtěžší. Jako už několikrát jsem se ale moc netrefil a nakonec to nebylo až tak složité. Spousta týmů dalo bez nápovědy. Mnohem obtížnější se ale pak ukázalo dohledat dvanácté stanoviště u křížku v Kytíně. Tady se už projevila ranní únava a místo toho, aby všichni píchli kružítko do trafa a odměřili 28 milimetrů (1,4 km), tak běhali po Kytíně a hledali křížek. Prý se našla nějaká moc dobrá pekárna, takže můžu doporučit. Ale příště dvakrát měř, jednou běhej. Po použití kružítka byly v Kytíně pouze dvě místa, kde mohl být křížek a to ještě vzdálené maximálně 200 metrů.

Třináctka jako poslední šifra se jako obvykle špatně hodnotí. Spousta týmů si bere nápovědu nebo řešení už jen z taktických důvodů, ale podle mě to měla být spíše lehčí záležitost. Jediné, co zbylo, byly ty žolíkové karty, takže nakonec by na to asi přišel každý. Po tom pořádném slejváku, který přišel ráno, ale chtěli být všichni co nejdříve v cíli, takže nápovědy se jenom hrnuly :).

Cíl v hostinci U Káji Maříka v Mníšku pod Brdy. Poprvé jsem sáhnul k pronájmu nějakých prostor, i když jsem to už jednou neúspěšně zkoušel. Myslím, že se to docela osvědčilo. Všichni se sešli na jednom místě a mohli si dát něco teplého. Třeba pivo :). Cílové heslo dali skoro také všichni dobře, i když skrytých informací si pod logem Studny nalepeném v krabičce od mariášových karet všimnul málokdo. Každopádně díky všem za pěkné básničky. Ještě je někde vyvěsím a nejlepší z nich získají nějaké slíbené ocenění do průběžného pořadí.

Díky všem za účast a za nasazení se kterým porazily náročnou trasu a ošklivé počasí. Gratuluju všem, co došli do cíle, ať už heslo získali nebo ne. Pokud vše vyjde, tak bych příští rok nechtěl jít ve šlápějích sudých ročníků a potkáme se někde na drsném severu ...