Na naší čtvrtou studnu jsme si dali jako cíl dojít třetí. Zatím jsme byli 1., 4. a 2., ta trojka nám tam chybí. Ještě by šlo 5. místo a to 3. by zbylo na příští rok:-)
Start 17:10 – 17:43
Na startu jsem se sešla s Karlem, Matěj měl očividně zpoždění. Když jsem si přečetla, že pro nápovědu k první šifře se má jít na hřbitov bez batohů, hned jsem vyrazila. Nenapadlo mě poponést batohy ke zdi, kde je zadání první šifry, jak to udělali všichni ostatní. Cestou ke vstupu na hřbitov jsem nepotkávala jiné týmy a bála jsem se, že jsem si vybrala špatnou cestu, ale bylo to tím, že jsem na místo dorazila jako první. Papírky s nápovědou ještě nebyly ani vybalené z obalu:-)
Vrátila jsem se k hřbitovní zni a společně jsme se s Karlem vrátili pro batohy, zbytečné zdržení. Karel navrhl, že šifra by mohla být v šipkách nakreslených křídou na zdi. Mě se víc líbily bílé pásky na zábradlí. Rozdělili jsme se a každý šel z jedné strany. Na té mojí žádné šipky nebyly a všichni koukali nahoru na pásky, tak to bylo jasné.
Po vyřešení jsem volala Matějovi, kde je? „V práci.“ „A na Studnu dorazíš?“ „Aha, ono je to dneska...“
Myslel, že je to až od soboty. Pokusí se nás dohnat.
Vláčky a autíčka 18:42 – 19:06
Já jsem šla vyzvednout nápovědu k osmé šifře a Karel dojel až do Řevnic pro první zadání. Stejnou vlaječku, jakou jsem dostala jako nápovědu, jsem si s sebou vezla v rámci doporučené výbavy - připínáčky. Dostali jsme ji loni po startu a na nic se nepoužila. Nápovědu jsme nakonec vůbec nepoužili.
Karel na mě čekal na nádraží s tím, že to vypadá na morseovku, ale neví, co s tím. Koukla jsem na to a hned to bylo jasné, mohli jsme pokračovat k fotbalovému hřišti.
Postavy 19:32 – 20:00
Cestu jsme si nevybrali zrovna nejkratší a hlavně ne ideální. Na hřiště jsme dorazili a začali jsme hledat objekty podle fotek, ale neúspěšně. Po chvíli si Karel vzpomněl, že se tu nic hledat nemá.
Na louce jsme našli všechny postavy a Karel odhalil přesmyčky. Já navrhla vyzkoušet karty. Trefili jsme se na první pokus do těch správných a já odnesla Pavlovi ukázat „růžové eso“. Mezitím dorazil Matěj, naštěstí nás dohnal ještě v Řevnicích, kde se ho dalo relativně snadno navigovat i bez mapy.
Auta 20:40 – 20:47
Vyrážíme dál a řídíme se podle Karlovy mapy, která zobrazuje jiné území než mapa oficiální. Na většinu přesunů se ukázala jako užitečnější. Šifra jednoduchá, princip jsem odhalila hned, ale jelikož auta rozlišuji pouze podle barev, luštění bylo na kluky.
Skupinky slov 21:33 – 22:08
Na další stanoviště jsme se přesouvali podle pokynů, tedy ne po silnici. A byli jsme asi jedni z mála... Cestu jsme asi 2x ztratili, ale nakonec jsme se úspěšně našli.
V šifře bylo spousta informací, chvíli trvalo, než jsme je všechny správně utřídili, ale nakonec se řešení zjevilo:-)
Vláčky a autíčka II 22:44 – 0:44
Když jsme sem přišli, nikdo tu nebyl. Že bychom tu byli první? Ne, tomu nikdo z nás nevěřil. Asi bude jednoduchá a všichni už odešli...
Ale čekala nás nejhorší šifra letošní Studny. Takhle, Pavle, by šifra vypadat určitě neměla.
Zadání vypadalo stejně jako u druhé šifry. Zkusili jsme stejný postup, ale nic slušného z toho nevylezlo. Porovnali jsme obě zadání. Bylo si to celkem podobné... Aha, znaky jsou napsané pozpátku. Co to ale znamená? Máme jít znova na fotbalové hřiště? Nic nám toto řešení nepotvrzuje. Ale není to moc daleko. Máme hledat orga, to by bylo pohodlné, že by nemusel přejíždět na jiné místo... Nabízí se ale i jiné řešení, když je to psané pozpátku, vezmeme místo naproti hřišti, zrcadlené vůči současné pozici. Vychází to na nějakou vyhlídku. Tam by se ale asi špatně jelo autem. Na druhou stranu, nováčci jistě neuvažují o tom, jestli dané stanoviště bude kontrolní a může se na něj dojet autem.
A tady je ten hlavní problém této šifry: člověk by si měl být po vyluštěná jistý, že šifru vyluštil správně. Tady jsme si v žádném případě jistí nebyli: máme jít zase na fotbalové hřiště? Kdyby ano, hezčí by bylo, kdyby stejné řešení bylo zakódováno jiným principem. Nebo máme jít na vyhlídku? Tato řešením nám přišla ekvivalentní, jak máme poznat, které z nich je správné? U šifry číslo 2 bylo jasné, že řešení z morseovky bylo správně, krásně vyšlo. Ale co dělat tady, když vyjde stejné řešení znovu? V tom musí být něco jiného...
Tak jsme porovnávali, hledali, zkoušeli, ale nic jsme z toho nevykoukali. Napsali jsme si o nápovědu, ale ta byla v rýmech a mluvila o morseovce (navíc použila slovo „tram“, které jsem si vyložila jako tramvaj, ne jako morseovkové slovo, které já znám jako „tón“). Tak nakonec došlo i na řešení. My byli ten tým, co na šifře strávil 2 hodiny a nevyluštil:-(
Jaké to bylo zklamání, když jsme se dozvěděli, že máme jít na hřiště... „Takto šifra nemá vypadat, to si s Pavlem vyřídíme...“
Loni na Noci Tapürů se také opakovalo stanoviště, ale vedla na něj úplně jiná šifra. A na daném místě pak byla téměř stejná šifra, měla však jiný princip. Takto to bylo mnohem lepší.
Na kopci byla dost zima, došlo na všechno mé oblečení a bála jsem se, jak bude k ránu. Naštěstí už jsme ale nikdy víc nebyli na holém kopci, takže zima nebyla.
Letadlo 1:10 – 1:50
Na hřišti nám byl položen dotaz, jak se řešila pátá šifra. Začali jsme vzpomínat, která to byla. „Ta před šestkou“. Začali jsme hned nadávat na šestku, že se úplně zapomnělo, že máme zodpovědět kontrolní otázku, a byli jsme vysláni stavět letadlo. Začalo k tomu pršet. Naštěstí nám FYKOS zrovna uvolnili zídku, tak se stavělo pohodlně. Stavby se ujal Matěj, já jsem diktovala dílky. Nevěděli jsme, proč je většinou každý krok v závorce třikrát, ale šlo to postavit i bez toho.
Letadlo jsem chtěla nechat u Pavla v autě, ať se se stavebnicí nemusím dál tahat, ale Matěj se ho dobrovolně ujal.
Bitva na mapě 2:39 – 3:27
Přesun byl trochu náročnější, ale našli jsme. Nad šifrou jsme chvíli dumali a časem jsme vytáhli mapu a potřebné texty našli na její zadní straně. Pak jen stačilo propíchnout zvýrazněná písmenka (chudák nová mapa) a šlo se dál.
Geocaching 5:05 – 5:48
Následoval nejsložitější přesun za hru, zabral více než hodinu a půl. Hned ze začátku jsme minuli odbočku na zelenou. Já se ptala, jestli ten potok, přes který jdeme, je v mapě, ale neptala jsem se dostatečně důrazně. Pokračovali jsme tedy dál, až jsme usoudili, že už jsme moc daleko a netušíme, kde jsme. A nebyli jsme v tom sami. Nezbývalo než se vrátit zpátky. Zelenou jsme nakonec našli, odbočka byla dost nenápadná a zrovna v tom místě, kde jsem se ptala na potok.
Princip šifry byl odhalen během chviličky, já diktovala a Matěj hledal v mapě. Původně jsem do mapy nechtěla kreslit, aby aspoň jednou jedna mapa přežila šifrovačku v dobré stavu, ale nakonec jsem k počmárání svolila, protože bez něj vycházela písmenka dost odlišná. Karla jsme zatím vyslali obejít křížovou cestu. Začaly padat kroupy, ale podařilo se doluštit pod deštníky.
3D rozmočený papír 6:30 – 8:15
Když jsme dorazili na místo, hrozně pršelo. Po tom, co jsem zahlédla zadání, které si říkalo o rozstříhání, mě napadlo si rovnou napsat o řešení. Ale nahlas jsem to nevyslovila. Měli jsme to udělat...
Šla jsem najít odpověď na kontrolní otázku, v té tmě nic jednoduchého. Nakonec jsme si sedli zrovna pod ten strom, který byl potřeba. Matěj a Karel se usadili pod dva deštníky a já se zabalila do pláštěnky a chvíli si pospala. Když to kluci poslepovali, nevěděli jsme, co s tím. Napsali jsme si o nápovědu. Ta byla úplně jasná (na rozdíl od té předchozí). Naštěstí se již rozednilo a pomalu přestalo pršet, tak jsem jednotlivé navlhlé cáry s Matějovou pomocí začala skládat a odměřovat. Mezitajenky skoro vyšly (za G jsme si místo tečky dosadili Y), ale s tou hlavní už to bylo horší. Zkoušela jsem to několikrát, ale nic celistvého to nebylo. Nejlépe z toho vyšlo „rovin“. Nakonec jsme se rozhodli pro řešení (to už dorazila sms, že máme k dispozici jedno navíc). „Jestli to bude 'Na Rovinách'...“ A bylo to Na Rovinách, trafo. V jedné variantě řešení jsem dokonce měla „fo“. Ale haluzení by nám nepomohlo, trafo bylo celkem daleko od nejbližší cesty.
Ale to, že v řešení bylo z „Na Rovinách“ pouze „Rov“ se mi vůbec nelíbí…
V této chvíli jsme si již říkali, že není moc času na to vůbec dojít do cíle. Budeme mít hodně štěstí, když se to podaří. Dost by pomohlo, kdyby se hra ještě o hodinu posunula, ale i tak budeme mít co dělat. Mysleli jsme, že v 10 hodin už bude v cíli spousta týmu, ale nakonec tam ještě nebyl nikdo.
Nevyluštěná 8:55 – 9:30
Tak nad touto šifrou jsme všichni usínali, nakonec jsme si napsali o řešení. Hlavní je teď dojít, pokud to půjde, trestných bodů máme i tak dost. A dobře jsme udělali, nakonec letos nebyla nejtěžší 12. ale 11. šifra a ušetřili jsme se tak záseku, který jsme měli jak loni tak předloni na 12.
Sportka 10:38 – 10:42
Tady se jako nejhorší ukázalo samotné nalezení stanoviště. Řešení nám sice přišlo, že je to kříž 1,4 km od minulé šifry, ale neobtěžovali jsme se s vytahováním kružítka a vydali jsme se do centra vesnice, tam určitě nějaký kříž bude. Nebyl. Týmů spousta, ale kříž ne. Vytáhli jsme tedy mapu a kružítko. Hm, šli jsme kolem. Nebo kdybychom se podívali do neoficiální mapy, tam kříž zakreslený je...
Dobrovolně jsem se vydala zpět, zašli jsem si celkem hodně. Kousek od kříže mě pán na zahrádce nasměroval, kudy jít. Bez něj bych to asi nenašla:-) Cestou zpět k týmu jsem na to koukala, ale nic jsem nevykoukala. Šifru jsem předala a v tu chvíli mě napadlo, jestli to není trojková soustava... Začala jsem si to přepisovat, ale Karel už rovnou psal písmenka. Je to ono, jdeme dál. A jde se kolem kříže, zašli jsme si dvakrát. Pán na zahrádce nás a další tým vítal slovy „Vy už všichni kříž máte“ :-).
Úsměvy z karet 11:20 – 11:55
Po chvíli jsme identifikovali úsměvy z karet, ale nevěděli jsme, co s tím. K čemu jsou osy a k čemu ty čáry? Ještě nám zbývala nápověda, tak jsem si o ní napsali. Aha, máme zavolat. Opravili jsme špatně přiřazenou 10 na A a už jsme si volali o polohu cíle.
Až cestou domů mi došlo, jak z těch čar dostat pokyn „volej“.
Cíl 12:25 – 12:36
Cestou jsme přemýšleli, jak získat písmenko pro cílovou básničku. Ještě nám k tomu jedna informace chyběla. Jediné, co jsem nepoužili, byl bonbon. (Pokud se neměl použít na nevyřešenou 11.) Zastavení v křížové cestě bylo 14, tak jsme zkoušeli použít 14-ti segment z první šifry. Kluci už plánovali nějaké skládání přes sebe...
Preventivně jsem už před pár hodinami vymýšlela básničku na S, aby šlo použít „Studna“.
V cíli se nás Pavel ptal, jestli už tušíme, na jaké písmenko budeme skládat básničku. Chtěla jsem odpovědět, že ne, ale kluci byli rychlejší a sdělili, že tuší. Já jejich postupu ale vůbec nevěřila. Pavel naštěstí za bonbon (který jsem měla schovaný v kapse) poradil, že poslední vodítko ke správnému písmenu je v krabičce od karet. Zásadní šifrovací chyba, neprohledali jsme detailně všechny předměty obdržené během hry… Pak se už výsledné písmenko našlo snadno a začali jsme skládat básničku. Básnické střevo nikdo z nás nemá, ale rýmovalo se to:-)
Byli jsme překvapení, že v cíli jsme časově 5. Čekala jsem, že už tam bude minimálně 10 týmů. Díky spoustě nápověd a řešení jsme se ale v celkovém pořadí propadli až na 7. místo.
Takže 3. místo si rezervujeme na příští ročník, naše pátá účast:-)
Za Happy Matfyz Friends sepsala Míša