Studna 2010
Reportáž
Rok se s rokem sešel a shodou spousty událostí můžu naštěstí opět popsat letošní ročník Studny. Tentokráte už šestý. Hra byla napínavá nejen od začátku do konce, ale dalo by se říct od myšlenky do začátku. Na první pohled snad nebylo nic vidět, ale vše jsem letos stihnul opravdu za pět minut dvanáct. Jako příklad můžu uvést že ještě dva tři dny před startem neexistoval start, osmička s polským křížem a čajová desítka.
Start byl letos klasický. Stromovka. Je tam spousta místa, nějakých 150 lidí se tam hravě ztratí a hlavně, je to blízko na vlak do Kralup a o to hlavně šlo. Šifru se slabikami jsem měl hotovou jako jednu z prvních, ale nechtělo se mi jednotlivé papíry jen tak rozvěsit po stromech, ale vymyslet alespoň trochu zajímavý začátek. Snad se to povedlo a nápad, který jsem dostal při pití plechovkového nealkoholického piva, se nakonec líbil. Navíc se do hry krásně hodil železniční viadukt a tak rozdělit týmy na dvě části se jen nabízelo. Mělo se jednat o jednoduchou startovní šifru, což určitě vyšlo. I když některé týmy s ní přeci jenom měly více práce, než bych chtěl.
Dvojka a komín u Adama. Komín samozřejmě u žádného Adama nebyl, ale v mapě to tak vypadá a nezaregistroval jsem žádný problém komín najít. Krom toho, v mapě těch chyb bylo mnohem více, ale s tím opravdu nic neudělám. Morseovku v šifře snad objevil každý a posílal jsem na tuto šifru jen pár nápověd. I tahle šifra mi tak trochu zbyla z loňského ročníku, takže jsem ji rád použil, protože se mi moc líbila. Krom toho razím názor, že bez Morseovky není šifrovací hra a tak už mám jednu v záloze na příští ročník. Akorát nevím jestli je těžká nebo lehká. No uvidíme.
Třetí stanoviště na vyhlídce u Hostibejku. Tady jsem měl trochu strach, protože tohle stanoviště bylo přímo vidět z nádraží v Kralupech, a tak jsem raději na dvojku napsal tu poznámku o minimálním svícení na trojce. Taky je tu krásný výhled na průmyslovou část Kralup, kterou asi skryla všudypřítomná tma. A byla tu šifra s lidským věkem. Těžko říct, zda byla spíš lehčí než těžší, ale určitě jedna z nejdiskutovanějších. Určit přesně pořadí obrázků na první pokus bylo těžké, ale když se týmy chytly záchytných věků jako (6 let – škola, 10 let – výtah, 12 let – sezení na místě spolujezdce, 15 let – občanka, 18 let, řidičák atd.) tak se to dalo. Navíc text začínal klasicky MILÍ ÚČASTNÍCI a z něho šlo odvodit dost důležitých písmenek. Stagenografická vložka byla už jenom třešnička na dortu. Každopádně většina týmů si s tím poradila.
První kontrolní stanoviště asi bez problémů a bez komentáře. Nechtěl jsem opakovat loňský nával na kartách a tak jsem ho vyměnil za zavalení týmů všemožnými informacemi. Jen tak mezi řádky. Všechny různé rady pro všechny týmy byly samozřejmě stejné.
A už jsem u „nejoblíbenější“ pětky neboli LEGA. Jak už jsem psal. Největší problém šifry (úkolu) bylo, že nešlo nijak zkontrolovat řešení. Přesto docela dost týmů šlo bez problémů na šestku ale taky dost začalo bloudit po okolních vesnicích. Chtělo to maximální pečlivost. Podle toho co jsem slyšel a viděl, největší problém dělalo započítání světel a taky ampliónků na střeše terénního auta. A taky to, že sinus v radiánech je na nějaké +-1 opravu dost háklivý a v reálu minimální chyba se přepočítala na kilometry v terénu.
Šifra na kterou bylo zasláno nejvíce nápověd a řešení byla šestka neboli hokejová utkání. I přesto, že stačilo jenom sestavit tabulku a přečíst skóre. Ale zdálo se to být tak pracné, že takhle to určitě nebude. Osobně všechny chápu, asi bych uvažoval stejně a do počítání skóre u deseti týmů by se mi taky vůbec nechtělo. Ale jedna pracná šifra do podobné hry asi patří. Prověří tým zase z jiné stránky než jenom jestli umí pozpátku morseovku nebo ujít 30 kilometrů. Na pracných šifrách se většinou láme celá hra, protože dotáhnout něco do konce je většinou problém.
Sedmička měla být lehká a snad také byla. Bylo to o nápadu a pak už jen pár minut práce. Kdo si vytáhnul startovní pytlíček už asi neměl problém. Omlouvám se trochu za šišatý židovský kříž, ale měl jsem co dělat, abych všechny ty obrázky na papír nějak umístil. Tady jsem snad neposílal žádné řešení, ale nápověd relativně docela dost.
Osmička přinesla neočekávaný problém. Spousta týmů nemohla najít hřbitov. Při plánování trasy jsem nepředpokládal, že by si týmy vybraly do Blevic severní cestu. Byla oproti jižní delší a vedla přes vrstevnice. Ten kdo přišel od jihu neměl problém, ten kdo od severu tak docela jo. Blevice jsou dost nepřehledné a hřbitov je poměrně maskovaný za vysokou zdí. Snad to všechno vyvážila lehká šifra v podobě polského kříže. Prý to bylo až moc lehké. Původně měla být osmička s devítkou hodně těžké, ale když jsem se zamyslel nad Legem a hokejem, tak jsem si řekl, že možná lehčí šifra může přijít vhod.
Noty na devítce měly být těžké a taky byly. Šifra byla sice slátanina všeho možného ale samu o sobě bych ji neodsuzoval. Napřed se dalo ověřit kde vlastně leží basový a houslový klíč, což většina účastníků většinou technicky založených opravdu netušila a pak šlo do tuhého. Na počet a nápověd asi druhé pořadí hned za hokejem. Navíc po této šifře následoval poměrně dlouhý a nepříjemný přesun do Dřetovic na železniční zastávku a tak lze říci, že tady se celá hra opravdu lámala. A byla zima. Nejnižší teplota, kterou naměřila bráchova Zafira, byla 3,5°C. Ale hlavně bylo sucho, což je důležitější než kamínka.
Čaje na desítce bylo doufám zajímavé zpestření a zahřátí. Navíc aby se hra nevlekla, tak jsem operativně vymyslel malou nepodstatnou nápovědu zadarmo, která asi většinou rychle vedla k řešení. Ani si nepamatuji, že bych zde posílal nějakou nápovědu či dokonce řešení. Barevné čaje si rychle všichni spojili s barevnou šifrou a umístili obrazce do ubrusové šachovnice. Jediný problém pak bylo sklepat písmenka dolů. Ten kdo přešel desítku, měl alespoň jedno řešení a dostatek času, tak už musel dojít do cíle. Následovaly totiž už jen dvě jednoduché šifry a zapeklitá dvanáctka s plechovkou od piva.
Pod mostem přes Chomutovskou „dálnici“ se asi neluštilo úplně v klidu. Ale byla tam jednoduchá šifra s auty, SPZetkami a MPZetkami. Šifra byla průchozí a tak se všichni sešli na dvanáctce v Olšanech u hospody.
Předposlední dvanáctou šifru poznamenal nedostatek času. Vystřihnout obrazec, přečíst skryté nápovědy a nalepit na plechovky nečinilo velký problém. Přečíst řešení ale ano. Řešení se četlo nad čárkovým kódem a ke každému písmenku se přičetla jednička, podle pomůcky na čtvrtém stanovišti. To byl problém. Nechtěl jsem řešení vepsat nezašifrovaně, aby si někdo jenom nepřevedl čísla na písmena a měl vyhráno. Šifra asi těžká, ale když se nad tím zamyslím., tak nakonec vyhrál tým, který ji jediný vyřešil. I když s nápovědou. Takže to asi bylo spravedlivé. Jen tak mimo hru. Kdo našel v šifře skrytou nápovědu DUL THEODOR TO NENI? Doufám, že nikdo nevyluštil pouze půlku a nevydal se k dolu.
Třináctka byla už jenom do počtu a nasměrovala týmy do cíle v Čabárně. Původně měla letošní Studna končit v Kladně na vlakové zastávce Vrapice, ale při plánování se mi to místo nějak nezamlouvalo. Přeci jenom, nechci se nikoho dotknout, ale skládka kousek od zastávky mě poněkud odradila. Tak jsem cíl přeplánoval a z toho vznikly také problémy se spojením do civilizace.
Cíl a cílové heslo. Chtěl jsem ho udělat jednodušší než vloni. Tak snad to vyšlo. Každá kontrolní odpověď z jednoho stanoviště vyloučila jeden tým z fiktivních zápisek z letošní Bedny a v cíli zbyly pouze dva. Kartón Kozlů položených v cíli pak měl vyloučit i poslední tým. Nebylo to sice na první pohled patrné, ale nakonec všichni co přišli do cíle, cílové heslo po menším i větším přemýšlení zvládli. Nejvíce napínavé to asi udělal tým Uvidíme, který mohl hru zakončit již v jednu hodinu a tím vyřadit ze hry Happy Matfyz Friends a pozdějšího vítěze O 1/2, ale heslo správně určil až v 13:06, takže se hra prodloužila do dvou. Před druhou hodinou dorazilo nakonec do cíle pět nejlepších týmů, kterým gratuluju. Ceny za první tři místa (lístky na Járu Cimrmana na hru České nebe, desková hra a láhev portského) si rozdělily týmy O 1/2, Happy Matfyz Friends a Drstkovy Havran MK.
Co napsat závěrem? Asi těžší ročník než vloni. Ale jinak určitě vyvedený. Snad bude příští rok čas a energie uspořádat už sedmý ročník. A bude určitě teplo. Chystám se na jih :).
|