Studna 2009


Reportáž

Studna má za sebou už pět ročníků. Letos se tedy jednalo o jubilejní ročník a myslím, že se poměrně dost vydařil. Počasí nám přálo, obtížnost šifer se mi povedla od loňského ročníku trochu zmenšit a do cíle dorazilo hodně před polednem devět nejlepších týmů. Dokonce byly i dva týmy, které prošly celou hru bez jediné nápovědy a to vítězná Seš-lost a Chceme do Bažin. Letos jsem musel také z nedostatku času vynechat loňský pokus Brůnu, což myslím ale vůbec nikomu nevadilo. Přesto by mohl příští rok v trochu jiné podobě Brůna přijít. No uvidíme.

Hra začala v parku na Vysočenech předáním odznaků s logem Studnu nejvěrnějším týmům a vysvětlením postupu, jak získat první symbol pro rozlepení startovní obálky. Bylo potřeba najít v parku čtyři moje pomocníky, kteří drželi v levé ruce banán. Důležitější byl ale předmět v ruce pravé, který měl evokovat vstupní dvojslovné heslo. Úkol poměrně jednoduchý, protože čtyři hledané předměty byly voda, cukr, šlehačka a káva. Heslo bylo tedy Vídeňská káva, s čím 99% týmů nemělo žádný problém. Tento jednoduchý úkol ale trochu rozdělil letos rekordně početné startovní pole, což bylo také tak trochu účelem. Hledaný symbol měl totiž na tričku můj kamarád Statista ala Brůna, který se nacházel v parku OSN před stanicí metra Vysočanská. Tam také na všechny týmy čekala první jednoduchá šifra. Poznat stanice metra a doplnit je do křížovky. Pak už následoval přesun do Klánovického lesa většinou asi metrem přes Černý Most a dále autobusem buď na konečnou ke koupališti v Klánovicích, nebo do Jirnů. Jestli někdo jel vlakem z Libně do Klánovic nevím. Každopádně hlavně přesun přes Jirny se ukázal poměrně efektivní, ale chtělo to samozřejmě chytit autobus včas.

Druhé stanoviště bylo u božích muk v Klánovickém lese. Tam jsem plánoval opět jednoduchou šifru a snad to i vyšlo. Bylo třeba jenom získat 18 jmen filmů z cédéčka, které dostaly týmy na startu a pak pouze doplnit do připraveného obrázku. Navíc každý mohl poslouchat cédéčko už při přesunu do Klánovic, a tak celé zdržení na dvojce mohlo být jen pár minut.

Na trojce jsem zaznamenal už první žádosti na nápovědu, i když spíše výjimečně. Na východním okraji Klánovického lesa čekal na všechny účastníky rychlý iq test. Některé otázky byly triviální, některé mohly trochu potrápit. Každopádně se potvrdilo moje očekávání, že na čtvrté stanoviště v Úvalech, které bylo kontrolní, přijdou všechny týmy přibližně do půlnoci.

Na čtyřce si každý zahrál Karkasone a musel přehrát hráče „pokru“. Potom dostal polohu pátého stanoviště zdarma. Problémy nastaly, když se na stanoviště najednou dostalo více týmu. Někteří museli čekat, což bylo občas i kritizováno. Chápu, že nikdo nechce ztratit ani minutu. Ale snad zas tak kritické to pro další vývoj nebylo. Nepředpokládal jsem, že samolepky půjdou oddělit až tak špatně a hlavně jsem si nepřipravil nějaké stopky pro odměřování například plánovaných 90 sekund pro každý tým. Příště budu muset být důslednější. Obecně ale jedno podobné stanoviště ve hře podporuji, akorát se tam každý musí „zdržet“ stejně. Navíc jsem právě takové stanoviště v Úvalech potřeboval, protože jediný rozumný směr kam dál byl svatý Donát, takže to nemělo cenu ani moc luštit.

Na pětce si překvapivě vzalo nápovědu asi nejvíce týmů. Nevím co byl větší problém. Jestli seřadit věty podle dějové linie, nebo si všimnout, že za každým nesmyslným velkým písmem je stejné písmeno. Šifra byla plánována sice těžší než ty počáteční, ale přesto jsem nečekal, že to bude až takový oříšek.

Co se týče nápověd, tak asi šestka, sedmička a osmička na tom byly stejně. Všechny byly hlavně o nápadu řešitelné za několik minut, ale když nepřišel, tak mohly pěkně potrápit. Což taky některým týmům udělaly. Šestka byla navíc specifická tím, že bylo komplikovanější si ověřit výsledek, a tak minimálně dva týmy trochu zabloudily. Jeden do Přišímas a druhý dokonce až do Kolodějů. Musím ale ocenit, že hru nevzdaly a po pořádné procházce pokračovaly již správně do Hradešína na sedmičku.

Na sedmičce měla být klíčová šifra, protože odtud byl nejdelší přesun na další stanoviště a to až do Doubravčic. Šifrou nebylo nic jiného než oblíbené Člověče nezlob se z minulého ročníku, ale v poněkud jiném kabátě. Muselo se projít ZOO a popis cesty postupně vepisovat do mapky. Řešení se pak četlo na křižovatkách. K tomuto postupu měla vést skutečnost, že popis cesty byl napsán celý velkými písmeny. Podle ohlasů to většina týmů pochopila a pokud byly pečlivý, řešení vyšlo Pramen u Cabuz. Samotná osmička ale byla schována trochu bokem, na což také upozorňovala poznámka k šifře. Doufám, že jste všichni nasáli určitě úžasnou atmosféru nočního Hradešína u starobylého kostela. Mě to tam připadalo při plánování Studny dost mystické a v noci to muselo být ještě lepší.

Osmička v Doubravčicích před hospodou byla prostá morseovka. Pokud se v tabulce spojila všechna písmena T a E, která byla podezřele u sebe, vyšla nápověda MORSE. Další možností bylo si všimnou konce tabulky, kde byla samá písmena I, H a S, což jsou všechno tečky. Bohužel jeden tým nápovědu Morse interpretoval jako Horse a šel do Žernovky k nejbližšímu symbolu koně na mapě. Opět i tento tým hru nakonec jen tak nevzdal, což je úžasné. Výsledek Horse byl ale předem vyloučen tím, že na čtyřce bylo napsáno, že z této šifry vyjdou tři místa. Tuhle poznámku jsem nepsal kvůli variantě Horse, která mě ani nenapadla, ale pro lepší orientaci kam jít na devítku. Ta byla u rozcestníku pod „zříceninou“ hradu Šember.

Zařazení skládání vrtulníku právě na devítku mělo asi tři důvody. První, že to bude takhle brzy ráno určitě velká zábava :), druhý aby po sérii tří až čtyř těžších šifer přišlo něco jednoduššího a asi nejdůležitější třetí, abych věděl, kdy první tým zamíří na desáté a zároveň druhé kontrolní stanoviště. V klidu a hlavně včas jsme se mohli přesunout z Úval do Doubravčic, ve chvíli, kdy přišla první MMS. Nakonec i podle očekávání jsme byli na desítce mnohem dřív, než první tým došel na devítku. Výsledkem devítky jsou fotky krásných vrtulníků, na které se samozřejmě můžete podívat v galerii na tomto webu.

Na desítce u Lázného potoka si zase všechny týmy zahrály Karkasone, ale nedostaly zde již řešení „zdarma“. Musely lousknout obrázkovou šifru, která na první pohled připomínala stránku z novin. To většina týmu poznala, ale co v novinách přesně hledají, to byl občas oříšek. Na toto stanoviště již týmy chodily poměrně plynule, a tak zde nedocházelo k určitým přetlakům s lepením samolepících dílků Karkasone. Prvním dvou týmům to zabralo přibližně necelou hodinku. Tuhle šifru jsem vymýšlel těsně před hrou, a tak jsem byl zvědavý jak se vyvede. Nakonec si myslím, že se docela povedla.

Rozcestník u kóty 416 bylo další a to již jedenácté stanoviště. Účastníci dostali mapu blízkého okolí a měli najít šest bodů, kde byly vylepené zalaminované papíry s několika symboly. Mapa byla rozdělena do rastru 2x3, což bylo nápovědou pro Braillovo písmo. Podle počtu vyžádaných nápověd se jednalo spíše o snadnější šifru, i když sem došla už asi jen polovina startovního pole.

Podle ohlasů po hře byla letos nejhezčí šifra dvanáctka. Jednalo se o vícestupňovou šifru s přesmyčkami. Stačilo vypsat vždy druhá písmena a pak celý postup opakovat. V každém kroku vznikl smysluplný text, ale v přesmyčkách. Původně měla šifra vypadat trochu jinak, ale nakonec jsem zjistil, že vůbec nejde udělat. Trik s druhým písmenem mi poskytoval alespoň malý stupeň volnosti k zakódování požadovaného textu. Výsledek vyšel samozřejmě také jako přesmyčka. Věta kódovala jedno slovo a odstavec větu a samozřejmě v druhém kroku opět slovo.

Poslední šifrou před cílem byla šifra s různými míči. Chtěl jsem udělat jednodušší úkol na závěr, protože vloni se mi to moc nepovedlo, i když jsem to také plánoval. Letos to snad vyšlo, protože jsem na ni neposílal myslím ani jednu nápovědu. Maximálně že by už někoho tlačil čas a potřeboval se rychle dostat do cíle, který byl v Mukařově u kostela.

Tam už na všechny čekal jednoduchý závěrečný úkol. Z dílků, které získali podle jednotlivých kontrolních odpovědí ze všech stanovišť složit závěrečnou mapu a po ní se vydat. Najít cílové heslo ČOKOLÁDA a přinést ho do cíle. Jak snadné. Bohužel jsem narazil na několik problémů, které jsem naprosto neočekával. Menší byl v tom, že jeden tým se snažil napasovat cílovou mapu do oficiální a málem šel do Říčan :) a větší, že si dva týmy nepoznamenaly, které dílky jsou ze kterého stanoviště. Pokud jsem chtěl být spravedlivý, nemohl jsem jim poskytnout žádnou speciální nápovědu, protože bych zase uškodil jiným týmům. I když se jednalo o letos extrémně šikovné týmy. Sice ve startovním popisu nebylo explicitně napsáno, že je třeba si každý dílek pečlivě poznačit, ale nějaký podobný náznak tam určitě najít jde. Opravdu těžko měnit pravidla v průběhu hry. Řešení zde také nešlo použít, protože se nejednalo o klasickou postupovou šifru, ale o takzvaný „semílací“ úkol. Navíc vzít si řešení na cílové heslo není asi z principu věci správné. Mojí chybou bylo, že jsem všechny tyhle skutečnosti pečlivě nenapsal do pravidel, za což se omlouvám, ale přece jenom při přípravě podobné hry nelze všechno detailně dořešit. Ten kdo se účastní podobných her pravidelně, to určitě zná. Jinak by nemohl vzniknout takový pojem jako „chyby v Matrixu :)“ apod., i když se mi zrovna Matrix dost líbí. Posledním problémem bylo, že cílové heslo nešlo tak jednoduše najít. Možná bylo až moc skryto, ale spíše zapracovala únava všech účastníků. Všichni, kdo ale věděl kam jít, heslo nakonec objevili.

Tak to je asi z letošního jubilejního ročníku vše. Pokusím se, aby i příští rok jsem všechny věrné Studnaře nezklamal a měli zase kam vyjít do podzimní přírody. Termín první víkend v říjnu se mi zamlouvá stále více, tak na něm určitě nic měnit nechci. Letos nebyla v noci ani moc zima, takže opravdu není důvod. Krom toho jsou jarní termíny beznadějně obsazené, ale to jsme již řešili vloni. Takže všem účastníkům i mým pomocníkům přeji vše nej a příští rok se snad zase potkáme. Kde? To uvidíte, ale vypadá to, že se vydáme konečně na sever, i když dobývat severní točnu asi nebudeme :). Ale kdo ví.