Studna 2008

Reportáž

Takže skončil další ročník Studny a mě nezbývá nic jiného, než ho opět zhodnotit. Letos se ale místo reportáže zaměřím spíš na komentáře k jednotlivým stanovištím a šifrám, i když asi občas nebude úplně jasné, do čeho jsem se přesně pustil.

Netradičně se všichni účastníci sešli místo v květnu v říjnu, co bylo dáno hlavně mým pracovním zaneprázdněním na jaře, ale myslím že to nikomu nevadilo. Počasí i přes špatné prognózy našich rosniček vyšlo a zima byla také snesitelnou. Alespoň doufám :-). Mimo obvyklých problémů při přípravě s časem jsem letos také několikrát musel změnit celou trasu. Dvakrát byla moc dlouhá, jednou zase moc čitelná a několikrát moc náročná. Snad se nakonec povedl nějaký kompromis. První mimopražské stanoviště bylo letos v Davli, a tak jsem zvolil jako startovní místo kostelík ve Zlíchově. Nejen je tam pěkně vidět na vrcholky Žvahova, což jsem také využil, ale hlavně je tam blízko na zastávku Lihovar, odkud jezdí spousta autobusů do Davle. Takže vše bylo promyšleno, připraveno, nalito 60 litrů obarveného džusu, zalepeno přes 800 obálek a mohlo se začít.

Na start přišlo 34 týmů z 42 přihlášených. Většinu pravděpodobně skolila chřipková poloepidemie, ale nevadí. I tak je to pěkný počet. První šifra měla být pouze zahřívací a snad také byla. Původně měli moji pomocníci na Žvahově vysílat přímo cílové stanoviště, ale pak jsem to trochu ztížil, aby všichni nejeli stejným autobusem, do kterého by se určitě ani nevešli. Pro nápovědu si po hodině přišlo asi pět týmů, ale jejich ztráta za prvními byla stále minimální.

Na druhém stanovišti v Davli čekala na všechny papírová skládačka. Letos nikdo nezabloudil, a tak se v Davli postupně sešli všichni. Skládačka byla trochu pracnější, ale některé týmy v čele s Urnovým hájem vymyslely úžasný zlepšovák. První dílek nakreslili na průhlednou fólii a pak ostatní díly přikreslovali. To mě původně nenapadlo. Škoda jen, že pak těžce hledali místo v mapě, které obrázek ukazuje :-(. Ale kdo si uvědomil, že další stanoviště nebude dále než tak 3 km, musel to hravě najít.

Třetí stanoviště a vlajky u vodojemu. S touto šifrou jsem si vůbec nebyl jitý zda bude těžká nebo ne. Nakonec si na ni bralo poměrně dost týmů nápovědu, ale nebylo to za tak strašné. Nápovědy jsem vůbec letos pojal poněkud konkrétněji než vloni, protože jsem tušil, že letošní ročník bude asi o něco složitější. Jak jsem zjistil v cíli někomu vyhovují nápovědy loňské, někomu ty letošní. Ale nemějte strach, příští rok budou oba typy pro každou šifru :-).

Čtyřka a další pracná šifra. Pokud někdo rozpoznal většinu „komunistických“ podniků, tak pak už jen měřil v mapce a odečítal postupně písmenka. Výsledek nezačínal přímo polohou dalšího stanoviště, ale slovy: Další stanoviště je …. Důvod nebyl celou šifru udělat pro účastníky pracnější, ale dát větší šanci tomu, kdo nepozná všechny podniky, aby mohl něco ze začátku odhadnout, a pak použít v závěru. Každopádně souhlasím že to bylo na dlouho, ale hospoda byla na blízku :-). Výsledek byl Bojanovice zastávka s poznámkou, že musí být zakreslená v mapě. To byla jediná, a to ta vlaková. Bohužel i přes to některé týmy šly napřed do Bojanovic a pak teprve na vlak :-).

Páté stanoviště a první kontrolní. Tady se trochu nepovedl azimut :-), ale díky naší přítomnosti a hlavně duchapřítomnosti myslím Podržtyček se vše bez ovlivnění hry napravilo. Ne že bych nevěděl, co je to azimut, ale prostě při té honičce před hrou jsem to udělal blbě a dvakrát si i blbě přetestoval. Prostě jsem kontrolním stanovištím nevěnoval takovou pozornost, protože azimut se přeci nedá splést :-). Na tomto stanovišti získali všichni také šest pojmenovaných a obarvených džusů potravinářským barvivem. Ty ale byly k něčemu až na dvanáctce. Kdo se s tím má ale tahat :-).

Šestka a známý trik s disketou, který jsem vylepšil na grafickou šifru. Byla to trochu obdoba loňského větrného mlýnu. Osobně mám takový typ šifer nejradši, protože se dají vyřešit za několik minut. Ale nebo také hodin :-). Záleží pouze na nápadu. Letos to bylo tak půl na půl. Posílal jsem dost nápověd, ale také dost týmů prošlo v pohodě.

A teď přichází na řadu oblíbená sedmička :-). Původně se mělo jednat o běhací šifru v terénu, ale ten nebyl moc příznivý. Vymyslel jsem proto pěkné člověče nezlob se. Myslím že nápad dobrý, ale provedení se úplně nezdařilo. Jednak to bylo trochu překomplikované, asi jsem měl vypustit políčka stůj jedno kolo a hraj ještě jednou a jednak jsem to celé korunoval chybou. Při posledním testování jsem totiž zjistil, že šifra má dvě řešení, a tak jsem musel její závěr poněkud předělat. Bohužel mi při tom vypadl poslední tah hráče číslo 3. Za chybu se samozřejmě omlouvám. Přišel jsem na ní ale bohužel až po důrazném upozornění týmu Drahoš forever a to bylo ve chvíli, kdy již asi 6 týmů bylo na osmičce. Asi 20 minut jsem promýšlel všechny scénáře, jak ji napravit, zda ostatní účastníky informovat nebo ne, ale všechny varianty by někoho poškodily. Jediná spravedlivá byla nikomu nic neříct. Alespoň tedy ve hře :-). Ať má každý stejné podmínky. Asi pět týmů prošlo bez nápovědy a ostatní s nápovědou. Naštěstí s nápovědou to již bylo poměrně jednoduše řešitelné, protože bez ohledu na vyhazování pouze jeden hráč došel na významné místo a to byl brod na modré. No myslím, že to je v dějinách Studny po fotbalu druhá legendární šifra. Tak proč si ji nezopakovat příští rok :-). A navíc. Sedmé šifry se stávají na Studně osudnými. Po předloňských výpisech z rejstříku a loňských kartách.

Osmička a morseovka. Tak tady jsem nepředpokládal takový neúspěch. Při dobrém nápadu řešitelná za několik minut. Bohužel asi letos nejtěžší šifra. Přesto ji vyřešilo bez nápovědy asi 8 týmů, takže se to dalo dát. Taky jsem si s ní asi nejvíc vyhrál, i když s džusy jsem se zase nejvíc nadřel :-).

Devítka byla naopak asi nejvíc povedená. Alespoň jsem na ni slyšel největší chválu. Možná také proto, že se všichni dostali ze studeného lesa na krásnou cestu V Dešinách, kde úžasně hřálo ranní sluníčko. Jednalo se o dvojitou šifru, kde bylo výhodné napřed vyluštit nápovědu, a pak do zbylých vět doplnit čísla a přečíst to stejným způsobem. Tahle šifra pro mě byla také dost neznámou, jak ji účastníci zvládnou, ale musím je všechny maximálně pochválit.

Druhé kontrolní stanoviště bylo na desítce. Tady se nikdo moc nezdržel, protože princip byl stejný jako na pětce. Navíc poloha jedenáctky byla víc než logická. Všichni zde získali také řešení šifry, kterou dostali na prvním kontrolním stanovišti. Její princip byl stejný jako princip jedenáctky. Za vyřešení téhle šifry jsem chtěl udělovat speciální body do celkového hodnocení, ale nikdo ji nevyřešil. Překvapení to ale nebylo. Byla dost obtížná a navíc měli všichni po cestě jiné starosti.

Jedenáctka jako pozměněná varianta myslím páté šifry na Studni 2006 nad Berounem u kamene. Letos jsem na kámen pořádně upozornil a myslím, že ho nikdo nepřehlédl. Taky proto, že tu všichni byli už za dne. Původně jsem myslel, že tohle bude to nejtěžší, ale opět jsem se mýlil. Většina týmů prošla jako nůž máslem. Prostě jsou rok od roku šikovnější. Ale obecně šifry, které jsou nějak spojeny s terénem, se určitě ještě někdy objeví :-).

Konečně se mohly použít džusy a konečně jsem také přesně odhadl složitost šifry. Dvanáctka měla být po sérii složitějších úloh jednoduchá a také byla. Nemusel jsem posílat žádnou nápovědu jako na dvojce na skládačkách. Podle mě stačilo, když týmy donesly džusy až sem a dostaly odvahu se jich napít. Některé ale šlo nejlépe poznat čichem, což předvedl výborně už Tros bahnos na prvním kontrolním stanovišti na nádraží v Bojanovicích.

Na třináctku došlo asi dvacet týmů a málokdo ji vyřešil. Jednalo se o římské číslice zabalené do samohlásek. V šifře byla malá nápověda, protože se v ní třikrát objevilo slovo ROMA. Ale ukázalo se, že byla opravdu malá. Měla to být také poslední těžká šifra na závěr. Polohu stanoviště ve vesničce Rýmaně jsem vybíral hodně dlouho, protože jsem nechtěl, aby byla při cestě třeba na vlak.

Další stanoviště bylo už v Mníšku na náměstí. Původně mělo být u křížku u hřbitova hned za podchodem dálnice, ale tam by bylo přeci jenom až moc na očích. Chtěl jsem zde lehkou šifru, ale dost týmů s ní mělo problémy. Jako příklad můžu uvést Popocatepetl, který zde usnul :-). Podle mě ale za všechno může už únava z probdělé noci a z dlouhých 30ti kilometrů. Spojit souhvězdí nebylo až tak těžké a navíc poslední věc, co zbyla, byla mapa hvězdné oblohy a odměrka. A tady se odměrka opravdu použít nedala :-).

Cíl byl na přírodním koupališti v Mníšku. Z náměstí to bylo ale asi ještě kilometr a půl. Na toho, kdo přišel včas do druhé hodiny, tu čekala magická bedna na které musel odměřit čtyři skryté objemy podle čísel z posledních kontrolních stanovišť. Vše se pak zaokrouhlilo na půllitry. Původně jsem měl všechno naměřeno na přesnost 50 ml, ale ukázalo se, že by to bylo přehnaně složité. A já jsem nechtěl opakovat loňský ročník s žárovičkou :-).

Do cíle před limitem došlo pět týmů, když poslední Arnal doběhl v pověstné hodině dvanácté. Vítězem se stal tým Happy Matfyz Friends, kterému na paty dýchal tým Podržtyčky a UNO. Jako pátý díky většímu počtu trestných bodů se umístil tým Smažky. Poté ještě dorazilo dalších pět týmů a při cestě zpět jsem potkal ještě další. Například Zrychlený TEP a Víc hlav víc másla. Oba mocně finišovaly, ale já už neměl sílu být v cíli déle než do tří hodin. Tak snad to pochopí. Určitě se ale s nimi uvidím příští rok.

Takže pokud bych to měl shrnout, letošní Studna byla opravdu náročná. Bez nápovědy nedošel nikdo, ale na druhou stranu došlo málem 10 týmů. Přesto bych chtěl příště trochu zvolnit, tak snad se mi to povede. Zaslechl jsem také několik poznámek na poměrně pracné šifry. Podle mě i takové na hru patří a navíc se těžko dá vymyslet 12 úžasných a geniálních šifer. Podle mě skládačka a podniky byly na místě, člověče nezlob se jsem si mohl odpustit. Nebo spíše dost zjednodušit. Pracné šifry prověří týmovou pečlivost, které, ze svých zkušeností, není nikdo dost :-). Ale máte pravdu, nesmí jich být příliš. Ještě jednou se omlouvám za chybu v sedmičce. Příště se vynasnažím více než maximálně, aby se to neopakovalo. Na závěr musím poděkovat nejen všem perfektním hráčům, ale také mým spolupracovníkům při hře za obětavost a pomoc. Letošní Studna proběhla i díky nim.

A že jsem se nezmínil o Brůnovi? Nemůžu, protože mi zase někam utekl. Budete ho muset asi příští rok zase najít. I když trochu jinak :-).