Studna 2007

Reportáž

V pátek 11.května začíná další ročník terénní šifrovací hry Studna. Na startu v Hostivaři u Botiče se schází rekordních 36 týmů. Mimo již obligátních obálek a fotek ze stanovišť dostává také každý tým mariášové karty a otočný kotouč planet. Nikdo sice netuší k čemu se přesně bude vše hodit, ale jisté je, že v průběhu hry se to určitě dozví. Počasí vcelku přeje. Kvůli silnému větru sice vydal hydrometeorologický ústav výstrahu pro pohyb v lese, ale naštěstí pouze do šesti hodin, kdy bude ještě většina týmů v Praze. Pršet také nemá, možná až v neděli, ale jaká by to byla Studna bez deště. Zatím žádný ročník se bez něho neobešel tak proč právě ten letošní.

Na start, kde je také první šifra, přichází většina týmů včas. Najde se několik opozdilců, kteří tak přichází o malou nápovědu pro druhé stanoviště, která je číslo 7. Celá hra začíná chvilku po půl šesté zatlučením kroketového kolíku do země, který je také vyfocen na jedné fotografii ze stanovišť. Týmy rozlepují první obálku a přesouvají se směrem k Botiči, kde už plavou barevné nafukovací balónky s různými písmenky. Bohužel díky silnému větru si balónky dělají co chtějí, i když byly předem zatíženy. Ale s tím jsme tak trochu počítali, protože na zkoušce před týdnem byla situace ještě horší. Několik týmů rychle pochopí první šifru a jdou správně na vlak do Hostivaře a odjíždějí směrem koupaliště na říčce Rokyta v Říčanech. Některé týmy bohužel nespolupracují s mapou a vydávají se hledat koupaliště někam do Kyjí a některé míří rovnou směrem k Hostivařské přehradě. Naštěstí těch co již míří do Říčan je nejvíce a malou nápovědu, kterou zveřejňuji chvíli po šesté, skoro už nikdo nepotřebuje. Teda ten kdo by potřeboval je už pryč, takže jediný na startu zůstávají Faux pas, kteří na vše jdou s námořnickou rozvahou.

Druhá šifra je umístěna pěkně vedle hospůdky, čehož spousta týmů s vděkem využívá. Někteří jako třeba Tros Bahnos jsou ale tak rychlí, že skoro nestačí dopít objednané pivo. Prostě najít sedm rozdílů není až zas tak složité. I když ne všem se to na první pokus daří. Jeden tým dokonce jásá, že můžou luštit všichni a rozhazuje dva "stejné" papíry mezi sebe, čímž si nalezení rozdílů poněkud stěžují. Láty sice zase sedm rozdílů nachází, ale pospojují si je do všeobecně známé mapové značky hájovna a díky dialogům v komiksu se vydávají směr Strašín. No a prý nejsou sami. Každopádně zatím žádná ztráta. IT Crowd stále ještě prohledává Kyjský rybník :-).

Třetí šifrou je osmisměrka a kokuro. Zdá se to být šifra nejlehčí a také své předpoklady splňuje. Nikdo si na ní nebere nápovědu. Největší obtíž se tak zdá najít v lese opuštěný vodojem, kde se třetí stanoviště nachází. Naštěstí se jedná o docela velkou stavbu, ale týmy, kteří zde jsou až za tmy, nemají úkol až tak jednoduchý. Z osmisměrky a kokura vychází azimut a vzdálenost na rozcestí červené a modré značky. To sice v mapě zakresleno přímo není, ale značky ano. Takže žádný problém.

Další šifra se zdá být první trochu záludnou. Ke slovu se hlásí všemi týmy z minulého ročníku oblíbený fotbal. Letos ale trochu v jiném a podstatně jednodušším kabátě. Přesto si zde bere poměrně hodně týmů nápovědu. Stačí jenom ale spojit fotbalisty podle čísel a grafická šifra je na světě. Vychází zde Mukařov kostel. Cesta k němu je poměrně jednoduchá. Stále rovně za nosem po modré. Naštěstí. Obálka s šifrou totiž ještě obsahuje poměrně velký, ale přesto docela nenápadný lísteček s polohou prvního kontrolního stanoviště, kterým musí týmy projít. Naštěstí stojíme přímo na modré, a tak nám týmy, které si lístečku nevšimly, neproklouznou. A že jich není málo. Určitě víc než půlka. Popocatepetl dokonce lísteček nenachází ani po upozornění. Nejspíš ho někde vytrousil cestou, ale ani já nemusím být bez viny, i když jsem právě tohle speciálně kontroloval. Jako první na kontrolní stanoviště přichází Zrychlený tep, i když asi deset minut před nimi se kolem nás prořítí Kundratka, aniž nám dává šanci je zastavit. V té době se ale teprve některé týmy dostávají pomalu do Říčan, no prostě balónky byly nakonec docela záludné. Každopádně přes všechny potíže je hlavním cílem kontrolního stanoviště zkontrolovat zda všichni vše správně vyluštili a pouze nehaluzí po stanovištích jako vloni některé týmy, a také vyměnit krabičku čaje, kterou musí mít každý tým u sebe za čokoládu Areo. Co s ní uvidíme dál. Jedině Impero si krabičku zapomněl zabalit, ale v cíli nakonec vše poctivě dohnal.

Páté stanoviště u kostela obsahovalo šifru, kde je třeba použít kotouč planet a to hlavně jejich symboly. Několik týmů i zde využívá místní pohostinství, až paní výčepní nabývá dojmu, že se její hospůdka stala obětí šílených astrologů. Z tohoto omylu jí dostávají Tros bahnos, kteří opět nestačí dojíst ani párek a pokračují směrem na šesté stanoviště. Obecně pátá šifra se ukazuje jako jednodušší a počet nápověd na ní je minimální.

Na šestém stanovišti u pamětního kamene byla napřed plánována podobná šifra jako vloni, kde papírové zadání bylo třeba skloubit s nápisem na kameni. Když jsem ale viděl to odstrašující prostředí domků ve stylu podnikatelského baroka přezdívaného též trefně "plíseň", zařadil jsem raději něco jednoduššího. Přesto i zde je třeba několik nápověd, protože slovní fotbal není až tak jednoduché poznat. Tuhle šifru jsem si trochu vypůjčil z předloňské Tmou v Brně, ale samozřejmě poněkud zjednodušil. Každopádně řešení u pamětního kamene je Kovárna pod Kamenkou a týmy se konečně dostávají do hustého lesa Voděradských bučin. Kovárna sice v mapě značená není, ale Kamenka ano. Takže všichni správně nacházejí polohu sedmého stanoviště, i když to občas trochu skřípe.

Sedmé stanoviště a karty. Asi letos klíčová šifra. Bez nápovědy ji řeší pouze devět týmů, ale i to je docela dost. Takže vlastně ani tak těžká není. Stačí přeci rozbalit balíček karet a ke každé kartě přiřadit jednu větu. Věty pak číst podle pořadí karet, jak je všichni dostali v balíčku. To samozřejmě ale nikdo nedělá, karty si rozhází, a pak je někteří dávají obtížně dohromady. Pro mě jako mariášníka a člověka, který hraje od mala prší věc nepochopitelná. Ale někdo asi spíš zná žolíkové karty. Tak snad příště. Každopádně některé týmy zde stráví podstatnou část noci, ale je krásně jasno, takže žádný velký problém. Nakonec po šesté hodině posílám možnost speciální nápovědy za pět trestných bodů, ale asi se unáhluji, protože toho využívají pouze dva týmy. Straćeňy a Křováci. V té chvíli již očekáváme nejrychlejší týmy na druhém kontrolním stanovišti na parkovišti těsně za osmičkou. Bohužel se ukazuje že zde není signál, což poněkud stěžuje posílání nápověd. Takže musím improvizovat a několik hodit chodím po lese a hledám a hledám …. Alespoň mi není zima. Naštěstí obě kontrolní stanoviště mají pevně v ruce Petr a Klára, mí dva pomocníci pro hru, za co jim samozřejmě moc děkuji.

Osmé stanoviště se již nachází hluboko ve Voděradských bučinách u pomníku sv. Josefa. Tam na všechny čeká sestavení modelu zdánlivého pohybu Slunce po obloze, což všichni řeší vcelku bez problémů. Někdo sice rychleji, ale přece jenom je už k ránu, a tak se není co divit. Díky druhému kontrolnímu stanovišti, které se nachází hned u místa, kam si týmy pro model chodí, musí ještě několik týmů dořešit sedmičku. Jejich neotřelé řešení s křížovou desítkou hledání osmičky tak trochu "náhodou" na kontrolním stanovišti neprochází. Na osmičku přichází jako první Kundratka kousek po jedné a poslední pak kolem deváté ráno. Na druhém kontrolním stanovišti pak všechny týmy mění čokoládu z prvního kontrolního stanoviště za žárovku, kterou budou potřebovat až v cíli. To teď ale samozřejmě ještě netuší.

Další šifra na devítce je poněkud záludná. Dá se řešit během několika sekund, ale chce to opravdu nápad. Spojit pouze naše komiky a vychází značka větrného mlýnu na mapě u Zvánovic. Ve skutečnosti je sice v terénu větrná elektrárna, ale chyb v oficiální mapě je trochu více. Tak asi jako v každé mapě. Přesun z osmičky na devítku je hlavně v noci poněkud náročnější. Stačí sice sledovat hlavní lesní cestu, ale z ní vede spousta menších a docela matoucích. To je sice trochu problém Růžového pantera, ale nakonec se i oni v pohodě přesouvají ke křížku u kóty 467, která vyšla z modelu pohybu Slunce při čtení písmenek z papírového kotouče nad obzorem. Zde si bere na rozdíl od osmičky několik týmů nápovědu. Možná bych tuto šifru trochu přirovnal s cédéčkem z prvního ročníku.

Desáté stanoviště je ve Zvánovicích u větrné elektrárny. K ní se musí přejít kousek po poli, ale týmy jsou ohleduplné a vyšlapávají si pouze dvě malé cestičky. Zato šifra s obrázky a mřížkou dává všem docela zabrat. Zdá se, že najít všechna místa na mapě a zakreslit je do mřížky nedělá vcelku problém, ale co pak s tím. Vychází slovo AUTOBUSOVÁ. Otočit mřížkou několikrát vpravo napadá už méně týmů. No naštěstí zde máme nápovědy a pak už to je jasné. Přesto se někteří zkusí vydat k nejbližší zastávce ve Zvánovích, ale marně. Přesun na jedenáctku není také nejjednodušší. Cesta sice vede v mapě přímo, ale je poměrně neschůdná, pokud tam vůbec nějaká je. Nejlepší je asi se vydat směrem na severozápad po modré nebo to obejít po silnici přes Zvánovice. Tady také kolem jedenácté marně pobíhají Straćeňy , kterým vyšlo z devítky Zvánovice kostel, a tak desítku míjejí pouze o kousek. Jak jim to tam vyšlo se jich raději zeptejte sami. Zde také nadobro usínají IT Crowd, kteří se již dostali ze spár přírodních nádrží v Kyjích. Probouzí se až před dvanáctou, kdy je každá další snaha marná.

Jedenáctka a trojková soustava. Tady jsem si opravdu nebyl jistý, zda bude šifra těžká nebo naopak lehká. Ukazuje se ale, že to není žádný problém. Sice si pár týmů bere nápovědu, ale spíše je asi tlačí čas. Nápovědou už také mohl být návod převodů mezi soustavami, který každý tým spolu s převodní tabulkou a morseovkou dostal na startu. Některé týmy matou smajlíci na konci vět nebo stále se opakující ZOO. Ale princip je v pouhém převodu z trojkové do desítkové soustavy a následně na písmenka. Příště budu muset na konec zařadit asi něco složitějšího. Nebo nějakou šifru se zvířátky.

Poslední šifra a dvanácté stanoviště. Tady už je konečně ta morseovka a to schovaná do čárového kódu. Trochu na zmatení a trochu pro nápovědu je ještě dole zařazen nápis PĚKNÁ ŠIFRA CO v číselném kódu. Je zde také návod jak získat závěrečné heslo. Z dvanáctky dostávám poměrně hodně žádostí o nápovědu, ale spíše z nedostatku času, protože cíl je už opravdu blízko. Na blízké ceduli je ještě potřeba opsat dvanáct zastavení kocoura Mikeše a podle kódu stanoviště a podle kontrolních otázek přiřadit ke každému zastavení jednu písničku od Nohavici, který měl každý nahranou na svém MP3 přehrávači. A pak spočítat všechna slova začínající na M. Tohle všechno dělá většina týmů při přesunu do cíle, který je v Mnichovicích u kostela.

Do cíle dochází do 12 hodin 17 týmů, což je nad očekávání. Závěrečné heslo dělá všem docela potíže. Ale není to opravdu jednoduché. Dokonce i týmy, kteří si písničky již dříve vytiskly, s tím mají problémy. Své může vyprávět Kundratka, která zde přichází o vítězství a například Tros bahnos. Přesto tři týmy řeší heslo bez chyby. Výsledné počty slov se pomocí přepínačů přenesou do magického přístroje kam také musí každý zašroubovat svoji žárovku, kterou vyměnil na druhém kontrolním stanovišti. A jak jsem již napsal, třikrát se i rozsvítila. Pokud ne, následují poměrně přísné trestné body, což možná nebylo ideální, ale každý to má stejné. Zas nějaké poučení pro příště. Poslední půlhodinku před dvanáctou přichází ještě jedno zpestření celé hry. Neodmyslitelná průtrž mračen. Kdo byl ale na první Studni tak pro něj to je pouze májový deštík.

Podle ohlasů se asi letošní ročník povedl. Spousta nápověd, poměrně průchozí šifry a myslím vcelku atraktivní prostředí hlavně Voděradských bučin. A model se taky docela líbil. Do cíle došlo dost týmů, skoro půlka startovního pole. Je to asi dobře. Na podobných hrách většinou dochází jeden tým z dvou set a Studna se chce přeci trochu odlišovat. Šest nápověd využili pouze JVV, pět pak Haha Bimbi a její parta, Lost a Straćeňy. Počet nápověd na příští rok není ještě stanoven, ale bude asi podobný jako letos. Myslím že se to docela osvědčilo. A že některé nápovědy moc nenapovídají? No jsou to jen nápovědy a ne řešení. Chci aby každý vyluštil všechno, protože podat přímo řešení je podle mě z vlastních zkušeností docela demotivující. Tak Studně zdar a snad se uvidíme na příštím ročníku.