Studnou 2003

Reportáž

Hra Studnou začala na Silvestra kolem druhé hodiny po nezbytném vysvětlení pravidel. Každý tým obdržel dvě velké obálky. V jedné byla spousta malých obálek s šiframi a na každé nějaký záhadný symbol. V druhé pak spousta zajímavých a hlavně potřebných věcí ke hře včetně třeba svíček a zápalek, což se hlavně pro některé týmy ukázalo jako velmi pěkné zpestření hry.

Pravidla a začátek hry byl jednoduchý. Start byl u autobusové zastávky u Studeček, kde každý tým otevřel první malou obálku podle symbolu, který nalezl u zastávky. Potom měl vyluštit šifru či splnit úkol, který obálka obsahovala a přesunout se na další stanoviště. Tam nalézt nějaký další symbol, který byl nakreslen na nějaké další malé obálce a tak postupovat až do cíle. Aby vše nebylo tak jednoduché, tak malých obálek bylo více než stanovišť. Pokud tým rozbalil nějakou špatnou obálku byl diskvalifikován a hra pro něj skončila. Na každém stanovišti pak každý tým ještě musel splnit úkol týkající se daného místa pro kontrolu, zda opravdu na stanovišti byl. Na správném splnění úkolu pak záviselo najití závěrečného pokladu. Protože ve hře bylo pouze 5 týmů, mohl jsem si dovolit menší luxus. Celá trasa vedla v kruhu okolo chaty a stanoviště byla rovnoměrně rozložena po trase. Potom stačilo pouze pro každý tým vložit do malé obálky pro různé symboly různé šifry ukazující na různá stanoviště a překvapení bylo na světě. Každý luštil samozřejmě stejné šifry a šel skoro stejnou trasu, ale v jiném pořadí. Od zastávky autobusu šel každý tým úplně někam jinak, ale pak se již každý pohyboval proti směru hodinových ručiček po stanovištích. Týmy tak šly podstatě za sebou, aniž o tom zpočátku věděly. Na vysvětlení pravidel ještě musím dodat, že každý tým měl k dispozici pět nápověd, které si mohl vyčerpat až po uplynutí 20 minut po příchodu na stanoviště, který musel hlásit pomocí SMS. Ale teď už zpět k samotnému průběhu hry.

Po rozbalení obálek u zastávky autobusu se hned ukázalo, kdo se podobné hry již zúčastnil a kdo ne. Samozřejmě tomu také přispěla různá obtížnost šifer. Protože každý tým šel trasu v trochu jiném pořadí, vydám se po stopě vítězného týmu. V první obálce se symbolem autobusové zastávky byla šifra, která se posléze ukázala jako tou nejjednodušší. Proto taky vítězný tým opustil první stanoviště asi po 5 minutách. Ostatní týmy u zastávky strávily podstatně více času a braly si i nápovědy. Pro jeden tým se dokonce první šifra stala osudnou, i když jí úspěšně vyřešil. V terénu se nějak špatně zorientoval a po dvouhodinovém výletu po Polabské nížině se vrátil zpět do chaty.

Správné řešení první šifry nás zavedlo severovýchodně od chaty ke sloupu elektrického vedení. Dostat se tam nebylo až tak jednoduché, protože těsně před hrou přišla obleva a tak přechod přes rozbahněné pole byl pouze pro silnější povahy. Naštěstí to všichni úspěšně zvládli a nikdo nezapadl. U sloupu elektrického vedení bylo možné nalézt symbol blesku na výstražné tabulce, a tak bylo vše jasné. Šifra ale tak jasná už nebyla. Podle mě to byla ta nejhezčí, ale ukázalo se také, že ta nejsložitější a nejpracnější. Její vyluštění stěžovala také skutečnost, že stojíte uprostřed pole u sloupu, kde ani není možno položit papír a pořádně psát a kreslit a to zrovna bylo potřeba. Ostatní týmy se v té chvíli s mírným zpožděním dostaly také na své první stanoviště. Bohužel některé používaly baterky, i když měly používat pouze věci, které obdržely na začátku hry a to včetně vítězného týmu. Pro šifru na sloupu potřebovali všichni nápovědu, i když řešení bylo tak prosté.

Další stanoviště bylo v obci Studce na sever od chaty na hranici přírodní rezervace. Toto stanoviště nebylo tak úplně jednoduché najít, neboť odbočka k němu byla poněkud nepřehledná, ale nakonec se to všem povedlo. Zde na účastníky čekal symbol státního znaku a vcelku jednoduchý, ale možná trochu pracný úkol, na který ani nebylo třeba plýtvat nápovědu. Přesto jeho řešení zabralo nějaký čas. V té době se už ostatní týmy pohybovaly například někde u posedu, kde podle mě byl ten nejjednodušší úkol, ale opak se ukázal pravdou. Přesto úkol u posedu spolu s okolním strašidelným prostředím se ukázal jako nejoblíbenější.

Ale zpět do Studců. Další stanoviště bylo na severozápad od chaty u vyhlídky u obce Mcely. Zde byl symbol turistické značky na stromu pod rozcestníkem a na účastníky čekala křížovka. Pro několik týmů to nebyl problém, ale někdo se základními vědomostmi opravdu zápasil. Třeba že někdo nebude vědět nejvyšší horu Moravy jsem opravdu netušil. Stanoviště bylo umístěné na kraji lesa, kde šlo klidně a nerušeně luštit, možná právě proto se zde sešly asi tři týmy. Po zdárném vyluštění tajenky následoval přechod po oraništi k soutoku dvou říček u posedu na jihozápadě od chaty. Právě vítězný tým zde ukázal nejlepší orientaci v nočním terénu a dokázal se až neskutečně rychle přesunout na další stanoviště.

Místo stanoviště možná nebylo určeno moc přesně, ale našel ho každý, včetně trochu kosmického symbolu železné konstrukce na posedu. Bohužel skládačka, kterou bylo třeba poskládat a výsledná písmena dosadit do rovnice, se ukázala jako neřešitelný problém. Možná za to mohla zima, nebo byly čáry, podle kterých se mělo skládat tak nepřehledné? Těžko říci. Výsledkem šifry bylo písmeno a číslice, které po dosazení do jednoduché rovnice daly výsledný zlomek, který se měl najít na mapě. Co zlomek označoval opravdu nevím, ale to je pro samotnou hru vcelku nepodstatné. Bohužel některé týmy hned toto řešení vyloučily, čímž si celý úkol poněkud zkomplikovaly. I na tomto stanovišti se sešly asi dva týmy a šli spolu na další u osamoceného stromu jihovýchodně od chaty.

Cesta vedla ale opět přes oraniště a navíc bylo třeba překonat menší potok, takže v noci v celku nepřehledném terénu nic snadného. Symbol kůlu zapíchnutého do země však našel lehce každý, i když jsem si napřed myslel, že to bude ten nejtěžší. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a tak poslední terénní šifrou byla vcelku snadná i když trochu pracná osmisměrka. Stačilo pouze napřed sestavit písmenka podle nápovědy do tabulky, a pak už normálně luštit. Každý tým měl samozřejmě poslední terénní stanoviště někde jinde, ale všechny týmy řešení zavedlo zpět na autobusovou stanici ve Studečkách.

Tam byla posunovačka, kterou každý šel řešit pěkně do tepla do chaty. Po jejím vyřešení se ale ukázalo, že kousek od zastávky je ještě ukryta další zpráva, která byla vlastně pouze klíčem ke zprávě minulé, která tak měla dvě řešení. Záleželo na použitém klíči. Přiznávám že druhé řešení bylo už moc zdlouhavé a promrzlí účastníci už neměli moc sil zdlouhavě řešit další šifru. Proto jsem jim v zájmu pozitivního zážitku ze hry a v zájmu stihnutí silvestrovské půlnoci musel s řešením vydatně pomoci. Řešením byl popis co dělat s tajemnou mapu, kterou všichni dostali na začátku. Bylo na ní potřeba spojit body s písmeny, které týmy získaly při hře na stanovištích z doplňujících otázek a v průsečíku hledat poklad. Protože ale bylo v terénu pět stanovišť, bylo třeba se jednoho písmene zbavit a to právě toho nejblíže hvězdičky, jak říkalo řešení poslední šifry. Problém byl ale v tom, že na mapě žádná hvězdička nebyla. Byla totiž napsána neviditelným písmem čitelným až po zahřátí. K tomuto řešení měla týmy vést sirka, umístěná v obálce s mapou. Poklad se nacházel v kůlně a první tým si ho vyzvedl až někdy kolem deváté hodiny.

Myslím, že celá hra byla vcelku vydařená, podle živé diskuse do ranních hodin a podle vzpomínek, které se každému vybaví ve spojitosti se Silvestrem 2003. Možná závěr byl až příliš komplikovaný a pro některé týmy už demotivující. Také počet nápověd mi připadal s odstupem času poněkud velký, ale tými musely dorazit ještě před silvestrovskou půlnocí, což by se bez nich opravdu nepovedlo. No nic, chybami se člověk učí a může je použít jako poučení pro příště. A snad bude nějaké příště.